milovali spolu. J13,35 Neboť vás v tom všichni poznají, že ste moji učedlníci, budete li milovánie jmieti mezi sebú.“
J13,36 Vecě jemu Šimon Petr: „Hospodine, kam jdeš?“ Otpovědě Ježíš: „Kam já jdu, nemóžeš mne nynie následovati.“ Vecě jemu: „Nebo mne budeš následovati potom.“ J13,37 Povědě jemu Petr: „Proč tebe nemohu následovati nynie? Však duši mú za tě položím.“ J13,38 Otpovědě Ježíš: „Duši tvú za mě položíš? Věrně, věrně pravi tobě, nezazpievá kokot, až mne třikrát zapříš.“ I vecě svým učedlníkóm:
XIIII.
J14,1 „Nemuť sě vaše srdce ani strachuj. Věříte li u bóh, i u mě věřte. J14,2 V domu otcě mého mnozí jsú přiebytci. Ač bych méně pravil vám, však jdu, chtě vám miesto učiniti. J14,3 A pakli otejdu i připravím vám miesto, a opět přijdu i vezmu vy sám k sobě, že kdež já jsem, i vy budete. J14,4 A kam já jdu, vzviete i cěstu viete.“ J14,5 Vecě jemu Tomáš: „Hospodine, neviemy, kam jdeš, a kterak móžemy cěstu věděti?“ J14,6 Vecě jemu Ježíš: „Já jsem cěsta, život i pravda. A ižádný nepřijde k otci, jediné skrzě mě. J14,7 A byšte mě poznali, ovšem byšte i mého otcě poznali. Ale již jej poznáte i viděli ste jeho.“ J14,8 Vecě jemu Filip: „Hospodine, ukaž nám otcě, a na tom dosti mámy.“ J14,9 Vecě jemu Ježíš: „Toliko časóv s vámi jsem, a nepoznali ste mne? Filipe, ktož mě vidí, vidí i otcě mého. Kterak ty mluvíš: Ukaž nám otcě?“ J14,10 Otpovědě Ježíš: „Nevěříš, že já jsem v otci a otec ve mně? Slova, kteráž já vám mluvím, sám ot sebe nemluvím, ale otec ve mně přebývaje, ten činí skutky. J14,11 Nevěříte, že já jsem v otci a otec ve mně? J14,12 Ale však pro ty skutky věřte. Věrně, věrně pravi vám, ktož u mě věří, skutky, kteréž já činím, též i on bude činiti, i těch větčie bude činiti, že já k otci jdu. J14,13 A což koli budete prositi u otcě mého ve jmě mé, to učiním, [aby byl oslaven otec v synu]text doplněný editorem[655]aby byl oslaven otec v synu] ut glorificetur Pater in Filio lat., J14,14 [že co poprosíte mne ve jméno mé, to učiním]text doplněný editorem[656]že co poprosíte mne ve jméno mé, to učiním] Si quid petieritis me in nomine meo, hoc faciam lat..“
J14,15 „Milujete li mě, přikázanie mé chovajte. J14,16 A já budu prositi otcě, že jiného utěšitele dá vám, aby s vámi ostal na věky, J14,17 ducha spravedlnosti, jehožto svět nemóže přijieti, nebo jeho nevidí ani vie jeho. Ale vy jej poznáte, že s vámi bydliti bude a u vás ostane. J14,18 Neostavím vás sirotkóv, přijduť k vám. J14,19 Ještě maličko a svět mne již neuzří, ale vy mě uzříte, že jsem já živ i vy budete živi. J14,20 V tom dni vy poznáte, že já jsem u mém otci a vy ve mně a já u vás. J14,21 Ktož má přikázanie má a jich chová, ten jest, jenž mě miluje. A ktož mě miluje, bude milován ot mého otcě a já jej budu milovati i oznámím sě jemu.“ J14,22 Vecě jemu Judas, ne onen Škariotský: „Hospodine, co sě jest to stalo, že sě chceš nám oznámiti, ale ne světu?“ J14,23 Otpovědě jemu Ježíš i vecě: „Ktož mě miluje, schová mú řěč a mój otec bude jej milovati a k němu přijdem a přiebytek u něho učiníme. J14,24 Ale kto mne nemiluje, ten mé řěči nechová. A řěč, jižto slyšíte, nenie má, ale otcěva, jenž mě jest poslal. J14,25 To sem vám, s vámi bydle, pověděl. J14,26 Ale utěšitel duch svatý, jehožto pošle otec ve jmě mé, ten vás všemu naučí i poradí vám všeho, což koli já povědě vám.“
J14,27 „Mír vám ostavuji, mír vám dávám. Ne jakož svět dává, já dávaji vám. Nemuť sě vaše srdce ani sě strachuj. J14,28 Slyšěli ste, že sem vám pověděl: Jdu i přijdu k vám. Byšte mě milovali, ovšem byšte sě radovali, nebo jdu k otci, nebo otec mne větčí jest. J14,29 A již sem vám pověděl, dřieve než sě jest stalo, abyšte uvěřili, když sě stane. J14,30 Již nemnoho s vámi budu mluviti, nebo jest přišel kniežě tohoto světa, a ve mně ničehož nemá. J14,31 Ale aby poznal svět, že miluji otcě, a jakož mi jest dal přikázanie otec, tak činím. Vstaňte, pójdem odtudto.“
