jest to přikázanie dal, co diem a co poviem. J12,50 Však viem, že jeho přikázanie život věčný jest. Protož což já mluvím, jakž mi jest řekl otec, tak mluvím.“

Třinádctý

J13,1 Pak před slavným dnem, ješto slóve velika noc, věda Ježíš, že jest přišla jeho hodina, aby šel s tohoto světa k otci, když jest miloval své, ješto biechu na světě, do skonánie miloval jě. J13,2 A když by večeřě připravena a diábel již bieše vstúpil v srdce, aby jej zradil Jidáš Šimonóv Škariotského, J13,3 věda, že všecko jemu dal jest v rucě otec a že jest ot boha vyšel a k bohu jde, J13,4 vstav ot večeřě, i složi s sebe své rúcho, a vzem prostěradlo, přepása sě. J13,5 Pak naliv vody v medenici, i jě sě mýti noh svých učedlníkóv a prostěradlem utierati, jímžto bieše přepásán. J13,6 Tehdy přijide k Šimonovi Petrovi. I vecě jemu Petr: „Hospodine, ty mi nohy umýváš?“ J13,7 Otpovědě Ježíš i vecě jemu: „Co já činím, ty nynie nevieš, ale potom zvieš.“ J13,8 Vecě jemu Petr: „Nebudeš mi noh mýti na věky!“ Otpovědě jemu Ježíš: „Neumyji li tebe, nebudeš se mnú čiesti jmieti.“ J13,9 Vecě jemu Šimon Petr: „Hospodine, netoliko nohy mé, ale [i]text doplněný editorem[603]i] et lat. rucě, i hlavu.“ J13,10 Vecě jemu Ježíš: „Ktož jest umyt, nenie potřěben, jediné aby nohy umyl, neb jest vešken čist. A vy jste čisti, ale ne všichni.“ J13,11 Nebo vědieše, kto jest ten, jenž jej zradí. Proto jest řekl: Nejste čisti všichni. J13,12 Pak když jest jich nohy umyl, vzě na sě své rúcho, a sěd za stolem, opět jim vecě: „Viete li, co sem vám učinil? J13,13 Vy mě nazýváte mistrem a pánem, a dobřě diete, nebo jsem. J13,14 A když já, jsa pán i mistr, umýval sem vašě nohy, též vy máte druh druhu umývati nohy. J13,15 Nebo sem vám příklad dal, že jako sem já vám učinil, takež i vy čiňte. J13,16 Věrně, [věrně]text doplněný editorem[609]věrně] amen lat. pravi vám, nenie panošě větčí svého pána ani posel větčí jest toho, ktož jest jeho poslal. J13,17 Umiete li to, blažení budete, ač to učiníte. J13,18 Ne o všěch o vás pravi. Já viem, které sem zvolil, ale aby sě naplnilo písmo: Kto se mnú jie chléb, vzdvihne proti mně zlost srdcě. J13,19 Jistě pravi vám, dřieve než sě stane, a když sě stane, abyšte uvěřili, že já jsem. J13,20 Věrně, věrně pravi vám, ktož přijme toho, kohož já pošli, mě přijme. A kto mě přijme, přijme toho, kto mě jest poslal.“

J13,21 A když to vecě, zarmúti sě duchem Ježíš i přisvědči a řka: „Věrně, věrně pravi vám, že jeden z vás zradí mě.“ J13,22 Tehdy vzhlédáchu na sě učedlníci nevědúce, o kom to pravi. J13,23 Tehdy jeden z jeho učedlníkóv bieše zpolehl na lóně Ježíšěvě, jehož milováše Ježíš. J13,24 Tehdy jemu pokynu Šimon Petr i vecě jemu: „Kto jest ten, o němžto praví?“ J13,25 A tak když ten otpočíváše na prsech Ježíšových, vecě jemu: „Hospodine, kto ten jest?“ J13,26 Otpovědě Ježíš: „Ten jest, komuž podám omočeného chleba.“ A když omoči chléb, poda Jidášěvi Šimonovu Škariotského. J13,27 A po té skývě vjide veň šatan. I vecě jemu Ježíš: „Co činíš, čiň spieše.“ J13,28 Ale toho jest ižádný nevěděl, ktož sú tu jedli, čemu jest to řekl jemu. J13,29 Nebo někteří mniechu, by protože Jidáš jmějieše měšcě, aby jemu řekl Ježíš: „Nakup toho, jehož nám jest potřěbie k hodóm,“ anebo aby chudým něco rozdal. J13,30 Protož když on vzě skývu, inhed vyjide. A již bieše noc.

J13,31 Protož když vyjide, vecě Ježíš: „Již jest ozračen syn člověčí a bóh sě jest v něm ozračil. J13,32 A bóh jeho ozračil sám v sobě a inhed jeho ozračil. J13,33 Synáčkové, ještě jsem s vámi. Budete mne hledati. A jakž sem Židóm řekl: Kam já jdu, vy nemóžete přijíti, i vám též pravi. J13,34 Přikázanie nové vám dávám, abyšte sě spolu milovali; jakož sem já vás miloval, abyšte [se]text doplněný editorem i vy milovali