jest to přikázanie dal, co diem a co poviem. J12,50 Však viem, že jeho přikázanie život věčný jest. Protož což já mluvím, jakž mi jest řekl otec, tak mluvím.“

Třinádctý

J13,1 Pak před slavným dnem, ješto slóve velika noc , věda Ježíš, že jest přišla jeho hodina, aby šel s tohoto světa k otci, když jest miloval své, ješto biechu na světě, do skonánie miloval jě. J13,2 A když by večeřě připravena a diábel již bieše vstúpil v srdce, aby jej zradil Jidáš Šimonóv Škariotského, J13,3 věda, že všecko jemu dal jest v rucě otec a že jest ot boha vyšel a k bohu jde, J13,4 vstav ot večeřě, i složi s sebe své rúcho, a vzem prostěradlo, přepása sě. J13,5 Pak naliv vody v medenici, i jě sě mýti noh svých učedlníkóv a prostěradlem utierati, jímžto bieše přepásán. J13,6 Tehdy přijide k Šimonovi Petrovi. I vecě jemu Petr: „Hospodine, ty mi nohy umýváš?“ J13,7 Otpovědě Ježíš i vecě jemu: „Co já činím, ty nynie nevieš, ale potom zvieš.“ J13,8 Vecě jemu Petr: „Nebudeš mi noh mýti na věky!“ Otpovědě jemu Ježíš: „Neumyji li tebe, nebudeš se mnú čiesti jmieti.“ J13,9 Vecě jemu Šimon Petr: „Hospodine, netoliko nohy mé, ale [ i ]text doplněný editorem[603] i] et lat. rucě, i hlavu.“ J13,10 Vecě jemu Ježíš: „Ktož jest umyt, nenie potřěben, jediné aby nohy umyl, neb jest vešken čist . A vy jste čisti , ale ne všichni.“ J13,11 Nebo vědieše, kto jest ten, jenž jej zradí. Proto jest řekl: Nejste čisti všichni. J13,12 Pak když jest jich nohy umyl, vzě na sě své rúcho, a sěd za stolem, opět jim vecě: „Viete li, co sem vám učinil? J13,13 Vy mě nazýváte mistrem a pánem, a dobřě diete, nebo jsem. J13,14 A když já, jsa pán i mistr, umýval sem vašě nohy, též vy máte druh druhu umývati nohy. J13,15 Nebo sem vám příklad dal, že jako sem já vám učinil, takež i vy čiňte. J13,16 Věrně, [ věrně ]text doplněný editorem[609] věrně] amen lat. pravi vám, nenie panošě větčí svého pána ani posel větčí jest toho, ktož jest jeho poslal. J13,17 Umiete li to, blažení budete, ač to učiníte. J13,18 Ne o všěch o vás pravi. Já viem, které sem zvolil, ale aby sě naplnilo písmo: Kto se mnú jie chléb, vzdvihne proti mně zlost srdcě . J13,19 Jistě pravi vám, dřieve než sě stane, a když sě stane, abyšte uvěřili, že já jsem. J13,20 Věrně, věrně pravi vám, ktož přijme toho, kohož já pošli, mě přijme. A kto mě přijme, přijme toho, kto mě jest poslal.“

J13,21 A když to vecě, zarmúti sě duchem Ježíš i přisvědči a řka: „Věrně, věrně pravi vám, že jeden z vás zradí mě.“ J13,22 Tehdy vzhlédáchu na sě učedlníci nevědúce, o kom to pravi . J13,23 Tehdy jeden z jeho učedlníkóv bieše zpolehl na lóně Ježíšěvě, jehož milováše Ježíš. J13,24 Tehdy jemu pokynu Šimon Petr i vecě jemu: „Kto jest ten, o němžto praví?“ J13,25 A tak když ten otpočíváše na prsech Ježíšových, vecě jemu: „Hospodine, kto ten jest?“ J13,26 Otpovědě Ježíš: „Ten jest, komuž podám omočeného chleba.“ A když omoči chléb, poda Jidášěvi Šimonovu Škariotského. J13,27 A po té skývě vjide veň šatan . I vecě jemu Ježíš: „Co činíš, čiň spieše.“ J13,28 Ale toho jest ižádný nevěděl, ktož sú tu jedli , čemu jest to řekl jemu. J13,29 Nebo někteří mniechu, by protože Jidáš jmějieše měšcě, aby jemu řekl Ježíš: „Nakup toho, jehož nám jest potřěbie k hodóm,“ anebo aby chudým něco rozdal. J13,30 Protož když on vzě skývu, inhed vyjide. A již bieše noc.

J13,31 Protož když vyjide, vecě Ježíš: „Již jest ozračen syn člověčí a bóh sě jest v něm ozračil. J13,32 A bóh jeho ozračil sám v sobě a inhed jeho ozračil . J13,33 Synáčkové, ještě jsem s vámi. Budete mne hledati. A jakž sem Židóm řekl: Kam já jdu, vy nemóžete přijíti, i vám též pravi. J13,34 Přikázanie nové vám dávám, abyšte sě spolu milovali; jakož sem já vás miloval, abyšte [se]text doplněný editorem i vy milovali