nebo bieše zima, a shřieváchu sě. I bieše s nimi Petr stojě a shřievaje sě.

J18,19 Tehdy biskup otáza Ježíšě o jeho učedníciech i o jeho učení. J18,20 Otpovědě jemu Ježíš: „Já sem mluvil zjěvně světu. Já sem vždycky učil ve škole i v chrámě, kdež sě všichni Židé sbierají, a tajně sem ničehož nemluvil. J18,21 Co mne tiežeš? Otěž jich, kto sú slyšěli, co sem mluvil. Nebo ti vědie, co sem já pravil.“ J18,22 To když vecě, tehdy jeden z služebníkóv biskupových stoje, dal políček Ježíšěvi řka: „Proč tak otpoviedáš biskupu?“ J18,23 Otpovědě jemu Ježíš: „Když sem zle pověděl, učiň svědečstvie o zlém. Pakli sem dobřě pověděl, proč mě tepeš?“ J18,24 I posla jej Annas svázaného k biskupu Kaifášěvi.

J18,25 A tu stáše Šimon Petr shřievaje sě. Tehdy jemu vecěchu: „Zdali jsi ty z jeho učedlníkóv?“ On zapřě i vecě: „Nejsem.“ J18,26 Tehdy jeden z panoší biskupových, rodič toho, jemužto byl uťal ucho Petr, vecě: „Však sem já tě viděl s ním v zahradě.“ J18,27 Tehdy Petr opět zapřě a inhed kokot zazpieva.

J18,28 I přivedechu Ježíšě před Piláta na súd. A již bieše zjitra, a sami nevjidechu [v radný dóm]text doplněný editorem[797]v radný dóm] in praetorium lat., aby sě neoprznili, ale jedli přesnice. J18,29 Tehdy vyjide k nim Pilát ven i povědě: „Kterú vinu nesete proti tomuto člověku?“ J18,30 Otpověděchu jemu i vecěchu: „By on nebyl zlodějcě, neotdali bychom jeho tobě.“ J18,31 Tehdy jim vecě Pilát: „Vy jej vezměte a podlé vašeho zákona jej suďte.“ Tehdy jemu vecěchu Židé: „Nám nenie lzě ižádného zabiti.“ J18,32 Aby sě řěč Ježíšěva naplnila, ješto jest řekl znamenaje, kterú smrtí má umřieti. J18,33 Tehdy opět vjide Pilát do súdu, a povolav Ježíšě, vecě jemu: „Ty jsi král židovský?“ J18,34 Otpovědě Ježíš: „Sám li ot sebe [to]text doplněný editorem[799]to] hoc lat. mluvíš, čili jiní tobě o mně pověděli?“ J18,35 Otpovědě Pilát: „Zdali jsem já Žid? Tvój lid i tvoji biskupi podali sú tebe mně. Co si učinil?“ J18,36 Otpovědě Ježíš: „Králevstvie mé nenie z tohoto světa. By bylo z tohoto světa králevstvie mé, tehdy by moji služebníci bránili mne, abych nebyl vdán Židóm. Ale již králevstvie mé nenie otsud.“ J18,37 I vecě jemu Pilát: „Tehdy jsi ty král?“ Otpovědě Ježíš: „Ty pravíš, že já jsem král. Já sem sě na to narodil a pro to sem přišel na svět, abych svědečstvie dával pravdě. Každý, ktož jest z pravdy, ten slyší hlas mój.“ J18,38 Vecě jemu Pilát: „Co jest pravda?“ A když to povědě, opět vyjide k Židóm i vecě jim: „Jáť ižádné viny na něm nenalézám. J18,39 Ale jest obyčej, abych vám jednoho propustil na veliku noc. Protož chcete li, propustím vám krále židovského.“ J18,40 Tehdy oni opět všichni vzvolachu řkúce: „Ne jeho, ale Barrabášě!“ A ten Barrabáš byl jest lotr.

Devátýnádctý

J19,1 Protož tehdy skrúti Pilát Ježíšě i bičěva. J19,2 A rytieři spletše korunu z trnie, vložichu na jeho hlavu a rúchem zlatohlavovým oděchu jej. J19,3 I chodiechu předeň a řiekáchu jemu: „Zdráv, králi židovský!“ I dáváchu jemu políčky. J19,4 I vyjide opět Pilát ven i vecě jim: „Toť, vám jej vedu ven, abyšte poznali, žeť ižádné viny na něm nenalézám.“ J19,5 (Tehda vyjide Ježíš, nesa trnovú korunu a zlatohlavové rúcho.) I vecě jim Pilát: „Toť, člověk!“ J19,6 Tehdy když jeho uzřěchu biskupi i služebníci, vzvolachu řkúce: „Ukřižuj, ukřižuj jeho!“ Vecě jim Pilát: „Vezměte vy jej a ukřižujte, nebo já na něm nenalézám viny.“

J19,7 Otpověděchu jemu Židé: „My mámy zákon a podlé zákona má umřieti, že sě jest činil synem božím.“ J19,8 A když tu řěč uslyšě Pilát, leče sě viece. J19,9 A opět všed do súdu, vecě k Ježíšěvi: „Otkud jsi ty?“ Ale Ježíš neda jemu otpovědi. J19,10 Tehdy jemu vecě Pilát: „Proč se mnú nemluvíš?