a pad pokloni sě jemu. J9,39 I vecě jemu Ježíš: „Já sem přišel na tento svět na súd, aby kto sú neviděli, prozřěli sú, a kto vidie, ti oslnuli.“ J9,40 I uslyšěchu to někteří z duchovníkóv, jenžto s ním biechu, i vecěchu: „Zdali sme i my slepí také?“ J9,41 Vecě jim Ježíš: „Byšte byli slepí, neměli byšte hřiechu. Ale když mluvíte řkúc, že vidíme, hřiech při vás ostane.“
Desátý
J10,1 „Věrně, věrně pravi vám, že ktož nevejde dveřmi do chléva ovčieho, ale jinudy vzejde, ten jest zloděj a lotr. J10,2 Ale kto vejde dveřmi, pastýř jest ovčí. J10,3 Tomu vrátný otevře a ovcě jeho hlas uslyšie a vlastních ovec povolá jmenitě i vyvede jě. J10,4 A když vlastnie ovcě vypustí, pójde před nimi a ovcě pójdú za ním, že jeho hlas znají. J10,5 Ale za cizím nepójdú, ale ot něho poběhnú, nebo neznají hlasu cizieho.“ J10,6 Ten příklad povědě Ježíš, ale oni sú neprorozuměli, co jest jim mluvil. J10,7 Protož jim vecě opět Ježíš: „Věrně, věrně pravi vám, že já jsem dveřě ovčie. J10,8 […]text doplněný editorem[461]…] Omnes quotquot venerunt, fures sunt, et latrones, et non audierunt eos oves lat. J10,9 […]text doplněný editorem[462]…] Ego sum ostium lat. Ktož skrzě mě vejde, bude spasen a vejde i vyjde a pastvu nalezne. J10,10 Zloděj nepřijde, jediné aby ukradl a zarazil a utratil. Ale já sem přišel, aby jměli život a hojnějie jměli. J10,11 Já jsem pastucha dobrý. Dobrý pastucha dává svú duši za své ovcě. J10,12 Ale přípašě, točíš jenž nenie pastucha pravý, jehož nejsú vlastnie ovcě, uzřě vlka přijdúce, nechaje ovec uteče a vlk popadne a rozplaší ovcě. J10,13 A přípašě zaběhne, nebo přípašě jest a nepřídrží sě k ovciem. J10,14 Já jsem pastucha dobrý a znám své ovcě a znají mě mé. J10,15 Jakož mě jest znal otec, a já znaji otcě a duši mú kladu za své ovcě. J10,16 A jiné ovcě mám, ješto nejsú z tohoto ovčincě, a ty musím přivésti. A mój hlas uslyšie i bude jeden ovčinec a jeden pastucha. J10,17 Proto mě miluje otec, že já kladu svú duši a opět ji přijmu. J10,18 Ižádný jie nevezme ote mne, ale já sám ot sebe položím ji. A sám ot sebe moc mám položiti duši svú a opět mám moc přijieti ji. To přikázanie přijal sem ot svého otcě.“
J10,19 A tak sě jest opět stala róznicě mezi Židy pro tyto řěči. J10,20 I mluviechu z nich mnozí: „Běsa má a zabývá sě, čemu jeho poslúcháte?“ J10,21 Jiní mluviechu tato slova řkúc: „Nenie tato řěč běsa majícieho. Zdali běs móž oči slepých otevřieti?“
J10,22 I bylo jest posviecenie v Jeruzalémě a zima bieše. J10,23 I chodieše Ježíš v chrámě, v kruchtě Šalomúnově. J10,24 Tehdy jej obstúpichu Židé i vecěchu jemu: „Dokud naši duši béřeš? Jsi li ty Kristus, pověz [nám]text doplněný editorem[478]nám] nobis lat. zjěvně!“ J10,25 Otpovědě jim Ježíš: „Mluvím vám, a vy nevěříte. Skutci, kteréž já činím ve jmě otcě mého, dávají o mně svědečstvie, J10,26 ale vy nevěříte, nebo nejste z mých ovec. J10,27 Ovcě mé mój hlas slyšie a já jě znám i následují mne J10,28 a já jim dávám věčný život a nezahynú na věky a nepochvátí jich ižádný z mé ruky. J10,29 Otec mój což mi jest dal, najvětčí jest nade všěmi, a proto ižádný nebude moci uchvátiti z ruky otcě mého. J10,30 Já a otec jeden svě.“
J10,31 Tehdy Židé zdvižechu kamenie, chtiece jej ukamenovati. J10,32 Otpovědě jim Ježíš: „Mnoho dobrých skutkóv ukázal sem vám ot mého otcě. Pro který skutek z těch mě kamenujete?“ J10,33 Otpověděchu jemu Židé: „Z dobrého skutku nekamenujem tebe, ale z porúhanie a proto, že ty jsa člověk, činíš sě bohem.“ J10,34 Otpovědě jim Ježíš: „Však jest psáno u vašem zákoně, že sem já řekl: Bozi jste. J10,35 A když jest ony nazval bohy, k nimžto božie řěč stala sě jest – a nemóže sě písmo rušiti –, J10,36 jehož jest otec poslal na svět a osvětil, a vy pravíte, že sě porúhám a diábla jmám, že
