milova[222r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceli spolu. J13,35 Neboť[627]Neboť] navíc oproti lat., + enim var. vás[628]vás] navíc oproti lat., + vos var. v tom všichni poznají, že ste moji učedlníci, budete li milovánie jmieti mezi sebú.“
J13,36 Vecě[629]Vecě] Dicit lat. jemu Šimon Petr: „Hospodine, kam jdeš?“ Otpovědě Ježíš: „Kam já jdu, nemóžeš mne nynie následovati.“ Vecě jemu[630]Vecě jemu] navíc oproti lat.: „Nebo mne[631]mne] navíc oproti lat., + me lat. budeš následovati potom.“ J13,37 Povědě[632]Povědě] Dicit lat. jemu Petr: „Proč tebe nemohu následovati nynie? Však[633]Však] navíc oproti lat. duši mú za tě položím.“ J13,38 Otpovědě[634]Otpovědě] + ei lat., nemá var. Ježíš: „Duši tvú za mě položíš? Věrně, věrně pravi tobě, nezazpievá[635]nezazpievá] nezz zazpiewa rkp., než zazpievá Kyas kokot, až mne třikrát zapříš.“ I vecě svým učedlníkóm[636]I vecě svým učedlníkóm] navíc oproti lat., + Et ait discipulis suis var.:
XIIII.
J14,1 „Nemuť sě vaše srdce ani strachuj[637]ani strachuj] navíc oproti lat., + neque formidet var.. Věříte li u bóh, i u mě věřte. J14,2 V domu otcě mého mnozí jsú přiebytci. Ač bych méně pravil vám, však jdu, chtě vám miesto učiniti. J14,3 A pakli otejdu i připravím vám miesto, a[638]a] navíc oproti lat. opět přijdu i vezmu vy sám k sobě, že kdež já jsem, i vy budete. J14,4 A kam já jdu, vzviete i cěstu viete.“ J14,5 Vecě[639]Vecě] Dicit lat. jemu Tomáš: „Hospodine, neviemy, kam jdeš, a kterak móžemy cěstu věděti?“ J14,6 Vecě[640]Vecě] Dicit lat. jemu Ježíš: „Já jsem cěsta[641]cěsta] + et lat., nemá var., život i pravda. A[642]A] navíc oproti lat., + Et var. ižádný nepřijde k otci, jediné skrzě mě. J14,7 A[643]A] navíc oproti lat. byšte mě poznali, ovšem byšte i mého otcě poznali. Ale již jej poznáte i viděli ste jeho.“ J14,8 Vecě[644]Vecě] Dicit lat. jemu Filip: „Hospodine, ukaž nám otcě, a na tom dosti mámy.“ J14,9 Vecě[645]Vecě] Dicit lat., Dixit var. jemu Ježíš: „Toliko časóv s vámi jsem, a nepoznali ste mne? Filipe, ktož mě vidí, vidí i otcě mého[646]mého] navíc oproti lat., + meum var.. Kterak ty mluvíš: Ukaž nám otcě?“ J14,10 Otpovědě Ježíš[647]Otpovědě Ježíš] navíc oproti lat.: „Nevěříš[648]Nevěříš] Non creditis lat., Non credis var., že já jsem[649]jsem] navíc oproti lat. v otci a otec ve mně[650]mně] + est lat.? Slova, kteráž já vám mluvím, sám ot sebe nemluvím, ale otec ve mně přebývaje, ten činí skutky. J14,11 Nevěříte, že já jsem[651]jsem] navíc oproti lat. v otci a otec ve mně[652]mně] + est lat.? J14,12 Ale však pro ty skutky věřte. Věrně, věrně pravi vám, ktož u mě věří, skutky, kteréž já činím, též i on bude činiti, i těch větčie bude činiti, že já k otci jdu. J14,13 A což koli budete[653]budete] bude rkp. prositi u otcě mého[654]mého] navíc oproti lat. ve jmě [b]označení sloupcemé, to učiním, [aby byl oslaven otec v synu]text doplněný editorem[655]aby byl oslaven otec v synu] ut glorificetur Pater in Filio lat., J14,14 [že co poprosíte mne ve jméno mé, to učiním]text doplněný editorem[656]že co poprosíte mne ve jméno mé, to učiním] Si quid petieritis me in nomine meo, hoc faciam lat..“
J14,15 „Milujete li mě, přikázanie mé[657]přikázanie mé] mandata mea lat. chovajte. J14,16 A já budu prositi otcě, že[658]že] et lat., ut var. jiného utěšitele dá vám, aby s vámi ostal na věky, J14,17 ducha spravedlnosti, jehožto svět nemóže přijieti, nebo jeho nevidí ani vie jeho. Ale vy jej poznáte, že s vámi bydliti bude a u vás ostane. J14,18 Neostavím vás sirotkóv, přijduť k vám. J14,19 Ještě maličko a svět mne již neuzří[659]neuzří] non videt lat., non videbit var., ale vy mě uzříte[660]uzříte] videtis lat., videbitis var., že jsem já živ[661]živ] žív Kyas i vy budete živi[662]živi] žívi Kyas. J14,20 V tom dni vy poznáte, že já jsem u mém otci a vy ve mně a já u vás. J14,21 Ktož má přikázanie má a jich chová, ten jest, jenž mě miluje. A ktož mě miluje, bude milován ot mého otcě a já jej budu milovati i oznámím sě[663]sě] meipsum lat., me var. jemu.“ J14,22 Vecě[664]Vecě] Dicit lat. jemu Judas, ne onen Škariotský: „Hospodine, co sě jest to stalo, že sě[665]sě] teipsum lat., te var. chceš nám oznámiti, ale ne světu?“ J14,23 Otpovědě jemu Ježíš i vecě: „Ktož[666]Ktož] Si quis lat. mě miluje, schová mú řěč a mój otec bude jej milovati a k němu přijdem a přiebytek u něho učiníme. J14,24 Ale[667]Ale] navíc oproti lat. kto mne nemiluje, ten mé řěči[668]mé řěči] sermones meos lat., sermonem meum var. nechová. A řěč, jižto slyšíte[669]slyšíte] audistis lat., auditis var., nenie má, ale[670]ale] + eius lat. otcěva, jenž mě jest poslal. J14,25 To sem vám, s vámi bydle, pověděl. J14,26 Ale utěšitel duch svatý, jehožto pošle otec ve jmě mé, ten vás všemu naučí i poradí vám všeho, což koli já povědě[671]povědě] dixero lat., dixi var. vám.“
J14,27 „Mír vám ostavuji, mír[672]mír] + meam lat., nemá var. vám dávám. Ne jakož svět dává, já dávaji vám. Nemuť sě vaše srdce ani sě strachuj. J14,28 Slyšěli ste, že[673]že] + ego lat., nemá var. sem vám pověděl: Jdu i přijdu k vám. Byšte mě milovali, ovšem byšte sě radovali, nebo jdu k otci, nebo otec mne větčí jest. J14,29 A již sem vám pověděl, dřieve než sě jest stalo, abyšte uvěřili, když sě stane. J14,30 Již nemnoho s vámi budu mluviti, nebo jest přišel kniežě tohoto světa, a ve mně ničehož nemá. J14,31 Ale aby poznal svět, že miluji otcě, a jakož mi jest dal přikázanie otec, tak činím. Vstaňte, pójdem odtudto.“
