aby on neumřěl, jenž jest otevřěl oči urozeného slepcě?“ J11,38 Tehdy opět Ježíš rmútieše sě sám v sobě i přijide k rovu. A tu bieše jeskyně a kámen na ni bieše vložen. J11,39 I vecě Ježíš: „Nazdvihněte kámen.“ Vecě jemu Marta, tohoto sestra, jenž bieše umřěl: „Hospodine, již smrdí, nebo čtvrtý den jeho smrti jest.“ J11,40 Vecě jie Ježíš: „Však sem tobě pověděl, že uvěříš li, uzříš slávu boží.“ J11,41 Tehdy vzdvižechu kámen. Pak Ježíš vzved svoji oči vzhóru, i vecě: „Otče, vzdávaji tobě chválu, že mě uslyšíš. J11,42 A já dobřě viem, že vždycky mě slyšíš, ale řekl sem pro lid, ješto okolo stojí, aby uvěřili, že si ty mě poslal.“ J11,43 To když vecě, velikým hlasem zvola řka: „Lazaři, poď ven!“ J11,44 A inhed vyjide, jenž bieše umřěl, jsa uvit za nohy i za rucě obvijadlem a jeho tvář bieše příkrovem obvázána. I vecě jim Ježíš: „Rozvěžte jej a nechajte jeho otjíti.“ J11,45 Tehdy z Židóv mnozí, ješto biechu přišli k Maří i k Martě, uzřěvše to, ješto jest učinil, uvěřichu veň. J11,46 Ale někteří z nich otšedše k duchovníkóm, pověděchu jim to, ješto jest Ježíš učinil.
J11,47 Protož biskupi i duchovníci sebrachu sě v radu proti Ježíšěvi i mluviechu: „Co učinímy, že tento člověk veliké divy činí? J11,48 Propustímy li jeho tak, všichni veň uvěřie, a přijdúce Říměné, vzberú naše miesto i lid.“ J11,49 Tehdy jeden z nich, jménem Kaifáš, jenž bieše biskupem téhož léta, vecě jim: „Vy ničehož neviete J11,50 ani sě domýšléte, že vám slušie, aby jeden člověk umřěl za lid, aby vešken lid nezahynul.“ J11,51 Ale toho sám ot sebe nepověděl, ale že jest byl biskupem toho léta, i prorokoval jest, že Ježíš má umřieti za lid, J11,52 a netoliko za lid, ale aby božie syny, jenžto biechu rozprášeni, shromazdil v jednotu. J11,53 Protož od toho dne mysléchu, aby jeho zahubili.
J11,54 Potom Ježíš nechodieše již zjěvně mezi Židy, ale otjide do kraje podlé púště, do města, ješto slóve Effrem, a tu bydléše s svými učedlníky. J11,55 A blízko bieše velika noc židovská. I jidechu mnozí z krajiev do Jeruzaléma, aby sebe posvětili. J11,56 I hledáchu Ježíšě a mluviechu sami k sobě, stojiece v chrámě před velikú nocí, když sebe posvěcováchu, řkúce: „Co sě vám mní, že jest nepřišel na hody, den slavný?“ Nebo biechu biskupi i duchovníci vydali přikázanie: Ktož by vzvěděl, kde on jest, aby jeho ukázal, aby jej jeli.
Dvanádctý
J12,1 Tehdy Ježíš šest dní před velikú nocí přijide do Betanie, tu kdež jest byl Lazař umřěl, jehož jest vzkřiesil. J12,2 I učinichu jemu tu večeři a Marta slúžieše a Lazař z těch bieše jeden, jížto za stolem sediechu s ním. J12,3 Tehdy Maria vzemši libru masti drahé z nardu učiněné čistě, i umaza nohy Ježíšěvy i utřě svými vlasy jeho nohy. A dóm sě naplni vóně z té masti. J12,4 Tehdy povědě jeden z učedlníkóv, Jidáš Šimona Škariotského, jenž jej jmějieše zraditi: J12,5 „Proč jest té masti neprodala za tři sta peněz a nerozdala nedostatečným?“ J12,6 A to jest řekl ne proto, by tbal o nedostatečných, ale že jest byl zloděj a jmějieše měšcě, že což jim posieláchu, to v nich nosieše. J12,7 Tehdy Ježíš vecě: „Nechaj jie, ať ji zachová ke dni mé pohřebi. J12,8 Nebo chudé vždycky máte s vámi, ale mne ne vždycky budete jmieti.“ J12,9 Tehdy mnohý zástup z Židóv vzvěděv, že tu jest, přijidechu netoliko pro Ježíšě, ale aby Lazařě uzřěli, jehožto jest vzkřiesil z mrtvých.
J12,10 Tehdy kniežata popová umyslichu Lazařě zabiti, J12,11 že proň mnozí z Židóv otcháziechu a věřiechu v Ježíšě. J12,12 Pak nazajtřie mnohý zástup, jenž sě byl sebral na slavný den, když uslyšěchu, že Ježíš jdieše do Jeruzaléma, J12,13 nabrachu róždie palmového i jidechu jemu v cěstu a voláchu řkúceřkúce]
