jest shřěšil, ani jeho otec i mátě, ale aby sě boží skutci na něm zjěvili. J9,4 Já musím činiti skutky otcě mého, jenž mě jest poslal, dokud den jest. Nebo přijde noc, kdyžto ižádný nebude moci dělati. J9,5 Dokud jsem na světě, světlost jsem světcká.“ J9,6 To když povědě, plinu na zemi i učini bláto z slin i vzmaza na jeho oči J9,7 i vecě jemu: „Jdi a omý sě na kupadlách silojských (ješto slovú Poslaný).“ Tehdy on otjide i zmy sě i přijide zasě vida. J9,8 A tak súsědi i ti, ktož sú jej vídali dřieve, nebo bieše žebrák, mluviechu řkúc: „Však tento jest, ješto sědáše žebřě.“ Jedni mluviechu, že jest. J9,9 Ale jiní mluviechu, že nikakež, než podobný jemu jest. Ale on mluvieše, že já jsem. J9,10 Tehdy jemu vecěchu: „Kterak jsú otevřěny tvoji oči?“ J9,11 Otpověděv vecě jim: „Ten člověk, ješto slóve Ježíš, učinil jest bláto i pomazal očí mú a řekl mi: Jdi na kupadla silojská a omý sě. I šel sem a omyl sem sě a vidím.“ J9,12 I vecěchu jemu: „Kde jest ten?“ Vecě: „Neviem.“

J9,13 I přivedechu jeho před duchovníky, toho, jenž jest byl slepý. J9,14 A to jest bylo v sobotu, když jest byl učinil Ježíš bláto z slin, plinuv na zemi, a otevřěl jeho oči. J9,15 Tehdy opět tázáchu jeho duchovníci, kterak by prozřěl. Tehdy on jim povědě: „Vložil mi bláto na oči a omyl sem sě i vidím.“ J9,16 Tehdy někteří duchovníci mluviechu řkúc: „Nenie ten člověk ot boha, ktož soboty nechová.“ Jiní mluviechu: „Kterak móže hřiešný člověk také divy činiti?“ I bieše mezi nimi róznicě. J9,17 Pak opět vecěchu slepému: „Co ty o něm dieš, jenž jest otevřěl tvoji oči?“ Tehdy on vecě, že prorok jest. J9,18 Tehdy neuvěřichu Židé o něm, by sě byl slep narodil a prozřěl, až povolachu jeho otcě i mateře, jenžto vidieše, J9,19 i otázachu jich řkúce: „Toto jest váš syn, o němž vy pravíte, že sě jest slep urodil? Protož kterak již vidí?“ J9,20 Otpověděchu jim otec i mátě jeho řkúce: „Viemy, že jest tento náš syn a že sě jest slep urodil, J9,21 ale kterak již vidí, neviemy, kto li jest jeho oči otevřěl, my toho neviemy. Samého těžte, máť věk nebo léta, nechať sám za sě mluví.“ J9,22 To sú řekli jeho otec i mátě, protože sě bojiechu Židóv. Nebo sě již biechu smluvili Židé, ktož by nazýval Ježíšě Kristem, aby byl z obcě vyobcován. J9,23 A protož otec jeho i mátě to sú řekli, že má věk, samého těžte. J9,24 Pak opět zavolachu člověka, jenž jest byl slep, i vecěchu jemu: „Daj chválu bohu, my viemy, že ten člověk hřiešník jest.“ J9,25 Tehdy on povědě: „Jest li hřiešník, toho neviem, než jedno viem, že sem byl slepý a již vizi.“ J9,26 Tehdy jemu vecěchu: „Co jest tobě učinil? A kterak jest tobě otevřěl oči?“ J9,27 Otpovědě jim: „Řekl sem vám a již ste slyšěli, co chcete opět slyšěti? Zdali i vy chcete býti jeho učedlníci?“ J9,28 Tehdy jemu vzláchu i vecěchu: „Ty buď jeho učedlník, ale my jsmy Mojžiešovi učedlníci. J9,29 My viemy, že jest k Mojžiešovi mluvil bóh, ale tohoto neviemy, otkud jest.“ J9,30 Otpovědě ten člověk i vecě jim: „To jest divné, že vy neviete, otkud jest, a teď otevřěl jest moji oči. J9,31 Však viemy, že hřiešných bóh neuslyší, než ktož jest boží sluha a vóli jeho činí, toho uslyší. J9,32 Ot věku dávnieho neslýcháno jest, by kto otevřěl oči slepému urozenému. J9,33 Nebyl li by ten ot boha, nemohl by toho učiniti.“ J9,34 Otpověděchu Židé i vecěchu tomu: „Tys sě vešken v hřiešiech narodil, avšak ny učíš?“ I vystrčichu jej ven.

J9,35 Uslyšěv Ježíš, že sú jej ven vystrčili, a nalez jeho, vecě jemu: „Věříš ty v syna božieho?“ J9,36 Otpověděv vecě jemu on: „Kto jest, pane, abych veň věřil?“ J9,37 I vecě jemu Ježíš: „A tys viděl jej, a ktož s tobú mluví, tenť jest.“ J9,38 Tehdy on vecě: „Věřím, hospodine,“