když bieše ve dvanádsti letech, brali sú sě oni vzhóru do Jeruzaléma vedlé obyčeje dne slavného. L2,43 A když skonali sú sě dnové, když sú sě vracovali, ostalo jest dietě Ježíš v Jeruzalémě, a nepoznaly sú starosty jeho. L2,44 A mnějíce, by on byl v zástupu, přišli sú cestú dne jednoho i hledáchu ho mezi přáteli a známými. L2,45 A nenalezše vrátili sú sě do Jeruzaléma hledajíce jeho. L2,46 I stalo sě jest, po třech dnech nalezli sú ho v chrámě, an sedí mezi mistry, a poslúchaje jich a otazuje. L2,47 I diviechu sě všichni, kteříž jeho slyšěli, nad múdrostí a na odpovědech jeho. L2,48 A vidúce divili sú sě. I vece mátě jeho k němu: „Synu, což učinil nám tak? Aj, otec tvój a já bolestivě hledali sme tebe.“ L2,49 I vece k nim: „Což jest, že ste mne hledali? Nevěděli ste, že v těch věcech, kteréž otce mého sú, musiem býti?“ L2,50 A oni nerozuměli sú slovu, kteréž jest promluvil k nim. L2,51 I bral sě dolóv s nimi a přijide do Nazaretu a bieše poddán jim. A mátě jeho zachováváše všěcka slova, skládajíc je v srdci svém. L2,52 A Ježíš prospieváše věkem, múdrostí a milostí před bohem i před lidmi.
Kapitola III.
L3,1 Pak léta patnádstého panovánie Tiberia ciesařě, když zpravováše Ponský Pilát Židovstvo a čtvrté strany galilejské vlasti bieše vladař Erodes a Filip, bratr jeho, vladař strany Ituree a Trakonidis vlasti, a Lizania Abiline vladař čtvrté česti, L3,2 za kniežat knězkých Annášě a Kaifáše, stalo sě jest slovo božie nad Janem, synem Zachariášovým, na púšti. L3,3 I přijide do všie krajiny jordánské, kážě křest pokánie na odpuštěnie hřiechóv, L3,4 jakož psáno jest v knihách řečí Izaiáše proroka: Hlas volajícieho na púšti: Připravte cestu pána, pravé čiňte stezky jeho! L3,5 Všeliké údolé bude naplněno a každá hora a pahrobek poníží sě i budú křivé v upřiemé a ostré v cesty rovné L3,6 a uzří každý člověk spasenie božie.
L3,7 Protož mluvieše k zástupóm, ješto vycháziechu, aby sě křtili od něho: „Pokolenie hadové, kto jest vám ukázal utéci od budúcieho hněvu? L3,8 Protož čiňte hodné užitky pokánie a nepočínajte řéci: Otce máme Abrahama. Nebo pravi vám, že mocen jest buoh z kamenie tohoto vzbuditi syny Abrahamovy. L3,9 Již zajisté sekyra k kořenu dřeva přiložena jest. Protož každé dřevo, jenž nečiní ovoce dobrého, bude vyřezáno a v oheň uvrženo.“ L3,10 I tázáchu jeho zástupové a řkúce: „Co tehdy učinímy?“ L3,11 A odpověděv vece jim: „Kto má dvě sukni, daj jednu nemajíciemu, a kto má pokrmy, též učiň.“ L3,12 I přijidechu také zjevní hřiešníci, aby sě pokřtili od něho, i vecechu k němu: „Mistře, co učinímy?“ L3,13 A on vece k nim: „Nic viece, než to, co ustaveno jest vám, čiňte.“ L3,14 Tázáchu jeho i rytieři řkúce: „Co učiníme i my?“ I vece jim: „Nižádného nepotlačujte ani hanějte a dosti mějte na svých žoldiech.“ L3,15 A když se domnieváše lid a mysléchu všichni v srdcích svých o Janovi, zdali by snad on byl Kristus, L3,16 odpovědě Jan řka všěm: „Já zajisté [vodú]text doplněný editorem[66]vodú] aqua lat. křstím vás, ale béře sě silnější mne po mně, jehož nejsem hoden rozvázati řeménka obuvi jeho. Tenť vy bude křtíti v duchu svatém a v ohni, L3,17 jehož lopatka v ruce jeho, a umete své humno a shromazdí pšenici do stodoly své, ale plevy páliti bude ohněm neuhašeným.“ L3,18 Mnohé řeči zajisté i jiné napomínaje zvěstováše lidu.
L3,19 Pak Erodes čtvrté strany galilejské, když by tresktán od něho pro Erodiadu, ženu bratra svého, i ze všěch zlých věcí, kteréž jest činil Herodes, L3,20 přičini
