přivolav k sobě zástup s svými učenníky, vecě jim: „Chce li kto mne následovati, odpověz sě sám sebe, a vezma svuoj kříž, následujž mne. Mc8,35 Nebo kto chce svú duši učiniti spasenu, ztratí ju. Ale kto ztratí svú duši pro mě a pro svaté čtenie, učiní ju spasenu. Mc8,36 Nebo co spomóže člověku, ač by získal vešken svět, a zahynutie svéj dušě učinil? Mc8,37 Čili kterú odměnu člověk dá za svú duši? Mc8,38 A kto mě přizná i slova má ponese přěd tiemto porozením cizoložným [a hřiešným]text doplněný editorem[266]a hřiešným] et peccatrice lat., toho syn člověčí přizná, když příde s anděly v slávě otcě svého.“
IX.
Mc8,39 I vecě jim: „Věrně vám pravi, že jsú někteří tuto [stojiece]text doplněný editorem[269]stojiece] stantibus lat., ješto neokusie smrti, poňaž neuzřie královstvie buožieho, přijdúce u moci.“
Mc9,1 A po šesti dnech pojě Ježíš Petra a Jakuba a Jana i vede jě na vysokú huoru samy i proměni sě přěd nimi. Mc9,2 I učini sě jeho rúcho světlo i bielo velmi jako snieh, jakéhuož ižádná barva na zemi tak biela nemuože učiniti. Mc9,3 A zjěvi sě jim Eliáš s Mojžiešem, mluviece s Ježíšem. Mc9,4 A otpověděv Petr Ježíšovi, vecě: „Mistře, dobro jest tuto býti nám. A učiníme tři stany: tobě jeden, Mojžiešovi jeden a Eliášovi jeden.“ Mc9,5 A nevěda, co mluvě, že biechu sě strachem zžasli. Mc9,6 I učini sě oblak zacloniv jej i přijide hlas z uoblaka řka: „Toť jest muoj syn zmilelý, poslúchajte jeho.“ Mc9,7 Pak inhed opatřivše sě, ižádného viece neuzřěchu, jediné Ježíšě tolikož. Mc9,8 A když jdiechu s huory, přikáza jim, aby ižádnému nepravili, což jsú viděli, jeliž až syn člověčí z mrtvých vstane. Mc9,9 I mlčiechu toho slova mezi sobú tiežíce sě, co by bylo, když z mrtvých vstane. Mc9,10 I otázachu jeho řkúce: „Což tehdy pravie duchovníci i mudráci, že by Eliáš musil dřéve přijíti?“ Mc9,11 Jenž otpověděv vecě jim: „Eliáš když přijde, tepruv všecko navrátí. A kterak jest psáno o synu člověčiem, že bude mnoho trpěti odsúzen jsa? Mc9,12 Ale já vám pravi, že jest Eliáš přišel a učinili jsú jemu, což kuoli jsú chtěli, jakož jest o ňem psáno.“
Mc9,13 A přišed k svým učedlníkóm, uzřě veliký zástup podlé nich i mudráky sebe hledajíce. Mc9,14 A inhed vešken lid uzřěv Ježíšě, podivi sě [a]text doplněný editorem[285]a] et lat. leče sě, a běžiece k ňemu, pozdravováchu jeho. Mc9,15 I otáza jich: „Co mezi sobú ptáte?“ Mc9,16 A odpověděv jeden z zástupuov, vecě: „Mistře, přinesl jsem přěd tě syna mého, jmajíce ducha němého, Mc9,17 jenž když kuoli jím zuobluje, tehdy vsliní a zuby zskřehce vadna. I byl jsem řekl tvým učenníkóm, aby jeho vyvrhli, a oni sú nemohli.“ Mc9,18 On jim odpověděv, vecě: „Ó nevěrné pokolenie, kterak dlúho s vámi budu? Dokud vás trpím? Přineste jeho ke mně!“ Mc9,19 I přinesú jeho. A když jeho uzřě, inhed duch zarmúti jej, a letěv na zemi, metáše sě slině. Mc9,20 I otáza otcě jeho: „Kterak jest mnoho času, jakž sě jest to jemu přihodilo?“ Tehdy on vecě: „Z mladosti. Mc9,21 A často jej v uoheň i u vuodu umietal, chtě jeho zatratiti. Avšak muožeš li co, spomoz nám, slitujě sě nad námi.“ Mc9,22 Tehdy Ježíš vecě jemu: „Muožeš li uvěřiti, všeckoť sě muože státi věříciemu.“ Mc9,23 A inhed zavuolav otec toho pacholka, se slzami povědě: „Věřím, hospodine, spomoz mému nevěření!“ Mc9,24 A když uzřě Ježíš zástup k sobě běžiec, popřieti nečistému duchu řka jemu: „Hluchý i němý duše, já tobě kazuji, vyjdi z něho a viec veň nevcházěj!“ Mc9,25 An zakřik a velmi jej rozedřěv, vyjide z něho, že on by jako mrtvý, tak že
