všeho těla, nejědie. A mnoho jiného jest, ješto jim jest rozkázáno, aby toho chovali: umývanie řěpičné i věderné i pánevné i ložné. Mc7,5 I otázachu jeho duchovníci i mudráci řkúce: „Proč tvuoji učedlníci nechodie podlé rozkázaní starších, že obecnýma rukama jědie chléb?“ Mc7,6 Tehdy on odpověděv, vecě jim: „Dobřě jest prorokoval Izaiáš o vás pochlebníciech, jakož jest psáno: Tento lid ctí mě svými rty, ale jich srdce daleko jest ote mne. Mc7,7 Nadarme mne nenávidie, učiece učení i přikázaní lidskému. Mc7,8 A opustivše přikázanie buožie, držíte obyčějě lidské, omývanie vědrové i řěpičné i jiného mnoho témuž podobného.“ Mc7,9 I vecě jim: „Dobřě jste zrušili přikázanie buožie, ale vašě přikázanie chováte. Mc7,10 Nebo jest Mojžieš řekl: Cti otcě svého i svú máteř. A ktož vzlaje otci nebo mateři, smrtí umře. Mc7,11 Ale vy pravíte: Když povie člověk otci nebo mateři: corban, to jest dar, kterýž kuoli ote mne jest, tobě prospěje, Mc7,12 a viec nedáte jemu ničehuož dobrého učiniti synu otci svému i mateři, Mc7,13 rušivše slovo buožie skrzě vašě rozkázanie, ješto jste lidem přikázali. I jiného mnoho témuž podobného činíte.“
Mc7,14 A povolav zástupóv, mluvieše jim: „Slyšte mě všickni a rozumějte. Mc7,15 Niče nenie kromě člověka, by mohlo jej poškvrniti vcházějě veň, ale což z člověka vycházie, to jest, ješto poškvrnije člověka. Mc7,16 Jmá li kto uši k slyšení, slyš.“ Mc7,17 A když vjide v dóm od zástupóv, tázáchu jeho učedlníci o tom příkladu. Mc7,18 I vecě jim: „Tak i vy nemúdři jste, že nerozumiete, že všecko, což jest zevna a vcházie v člověka, to nemuož jeho poškvrniti, Mc7,19 protož že nevcházie v jeho srdce, ale v břicho a v uotchody vyjde po cěstě všěch krmí?“ Mc7,20 I povědě, že což z člověka vyjde, to poškvrnije člověka, Mc7,21 nebo zevnitř z srdce člověčieho zlá myšlenie vychodie, cizoložstvie, smilstvie, vražda, Mc7,22 krádež, skúpuost, zlost, lest, nestud, zlé oko, porúhanie, pýcha, bláznovstvie; Mc7,23 to vše zlé zevnitř vycházie a poškvrnije člověka.
Mc7,24 A vstav odtud, odjide do krajiev tyřských a sidonských. A všed v duom, chtieše, aby jeho tu ižádný neviděl, i nemože sě utajiti. Mc7,25 Nebo žena inhed jakž uslyšě o ňem, jiežto dcera jmějieše ducha nečistého, všedši i pade k jeho nohám. Mc7,26 A ta žena bieše pohanka, rodem Syrophenissa. I prosieše jeho, aby diábla vypudil z jejie dceřě. Mc7,27 Jenž jiej povědě: „Nechať dřéve nasytie sě synové. Nenie dobro vzieti chléb synuom a vrci psóm.“ Mc7,28 Tehdy ona otpovědě a vecě jemu: „Ovšem, pane, ale však i štěnci pod stolem jědie drobty dětiné.“ Mc7,29 I vecě jiej: „Pro tu řěč jdi, vyšel jest diábel z tvé dceřě.“ Mc7,30 A když otjide do svého domu, naleze děvečku, sediece na loži, a diábla, z nie vyšedše.
Mc7,31 A opět vyšed z krajin tyřských, jdieše přě Sidon k moři Galilejskému, ješto jest prostřěd krajin dekapolských. Mc7,32 I přivedú jemu němého i hluchého a prosiechu jeho, aby naň svú ruku vzložil. Mc7,33 An potrh jeho za sě z zástupa, vloži svá prsty v jeho uši a plinuv dotče sě slinú jeho jazyka, Mc7,34 a vzezřěv v nebe, vzkvieli řka: „Effeta!“, to jest: „Otevři sě!“ Mc7,35 A inhed sě otevřěšta jeho uši a rozváza sě zavázanie jeho jazyka, i mluvieše právě. Mc7,36 I přikáza jim, aby ižádnému nepravili. A čím jim viece přikazováše, tiem oni viece to ohlašováchu Mc7,37 a tiem sě viece diviechu
