v uokříně. I stě jej v žaláři. Mc6,28 I přinese kat hlavu jeho v uokříně i da ju děvečcě a děvečka da svéj mateři. Mc6,29 To uslyšěvše jeho učenníci, přijidú i vzěchu jeho tělo i vložichu je v rov.
Mc6,30 Pak přišedše učenníci k Ježíšovi, vypravichu jemu všecko, co biechu učinili i učili. Mc6,31 I vecě jim: „Poďte za sě na púšči a odpočiňte malečko.“ Nebo mnozí k nim přichodiechu a mnozí odchodiechu, až nejmějiechu chvíle k najědení. Mc6,32 A všedše na lodí, otebrachu sě na púšči [za sě]text doplněný editorem[182]za sě] seorsum lat.. Mc6,33 A uzřěvše jě pryč jdúce, poznachu to mnozí i běžiechu pěši tamež ze všěch měst a přědběhú jě. Mc6,34 A vyšed Ježíš z lodie, uzřěv veliký zástup, slitova sě nad nimi, nebo biechu jako ovcě nejmajíce pastýřě, i jě sě jich učiti mnohéj věci. Mc6,35 A když by juž dlúhá chvíle, přistúpivše jeho učenníci, vecěchu jemu: „Tuto jest púščě a juž jest chvíle přěminula. Mc6,36 Rozpušč zástup, jě, ať otejdúc do najbližších vsí i do vesnic, kúpiec sobě pokrma, i pojědie.“ Mc6,37 An odpověděv vecě jim: „Vy jim dajte pojiesti.“ I vecěchu jemu: „Tehdy puojdem a kúpíme chleba za dvě stě peněz a dáme jim pojiesti.“ Mc6,38 I vecě jim: „Koliko chlebóv jmáte? Jděte a ohlédajte.“ A oni vzvěděvše, pověděchu: „Pět a dvě rybě.“ Mc6,39 I přikáza jim, aby zsadili všěcky v svých pluciech na zeleném sěně. Mc6,40 I zsadichu sě po rozdielech po stu i po pětidcát. Mc6,41 A vzem Ježíš pět bochencóv a dvě rybě, vezřěv v nebe, požehna i rozláma i da svým učenníkóm, aby kladli přěd nimi, a dvě rybě rozděli mezi všě. Mc6,42 I jěchu všickni i bychu syti. Mc6,43 A sebrachu z uostatkóv okrajkových dvanádste plných košóv i z ryb. Mc6,44 I bylo jest těch, ješto jsú jědli, pět tisícóv mužóv.
Mc6,45 Pak inhed káza svým učedlníkóm, aby vsědli na lodí a pluli přěd ním přěs zátoku do Betzaidy, když by on rozpustil lidi. Mc6,46 A rozpustiv jě, jide na huoru modlit se. Mc6,47 A když by pozdě, bieše lodí na prostřěd moře a on sám na zemi. Mc6,48 A uzřěv jě usilujíce s vesly, že jim bieše protivný vietr, u posledniej čtvrti nočniej přijide k nim, chodě na moři, i chtieše jě minúti. Mc6,49 Tehdy oni uzřěvše jeho chodiece po moři, mniece, by byl přielud, i vzúpichu. Mc6,50 Nebo všickni vidiechu [jej]text doplněný editorem[193]jej] eum lat. i steskú sobě. Pak inhed Ježíš promluvi k nim řka: „Uvěřte, jáť jsem, neroďte sě báti!“ Mc6,51 I vstúpi k nim na lodí a vietr přěsta. A oni sě tiem viece lekáchu, Mc6,52 nebo jsú nerozuměli o chlebiech a bieše jich srdce oslepeno. Mc6,53 A když přěpluchu, přihrabachu sě do země genezaretské a tu sě přiřinuchu. Mc6,54 A když vyjidú z lodie, poznachu jeho mnozí, Mc6,55 a běžiece po všěch těch krajích, jěchu [sě]text doplněný editorem[199]jěchu <sě>] coeperunt lat. přědeň nositi na nosidlách těch, ješto sě zle jmějiechu, kdež slyšiechu, že on jest. Mc6,56 A kamž kuoli jdieše do vesnic nebo do vsí nebo do města, kladiechu na uliciech nemocné prosiece jeho, aby asa podolka jeho rúcha mohli sě dotknúti. A ktož kuoli jsú sě dotkli, býváchu uzdraveni.
VII.
Mc7,1 I sjidú sě k němu duchovníci i někteří z mudrákóv, přišedše z Jeruzaléma. Mc7,2 A uzřěvše některé z jeho učedlníkóv obecnýma rukama, to jest neumytýma, jědúce chléb, jěchu sě jim láti, Mc7,3 že duchovníci i všickni Židé, když dřéve neumyjí rukú, nejědie, držiece obyčějě svých starších. Mc7,4 A vrátiece sě s trhu, neomyjí l’ dřéve
