všecka pokolenie země a uzřie syna člověka, an se béře v uoblaciech nebeských s mocí velikú a s velebností. Mt24,31 I pošle anjely své s trúbú a s hlasem velikým a shromaždie vyvolené jeho ode čtyř větruov, od vrchu nebes až do konce jich.“
Mt24,32 „Od dřeva pak fíkového naučte se podobenství: Když již ratolest jeho otmladne a listie se pučí, viete, že blízko jest léto. Mt24,33 Takéž i vy, když uzříte tyto všecky věci, věztež, žeť blízko jest a ve dveřiech. Mt24,34 Zajisté pravím vám, žeť nepomine pokolenie toto, ažť se všecky věci stanú. Mt24,35 Nebe a země pominú, ale slova má nepominú.“
Mt24,36 „O tom pak dni a hodině nižádný nevie, ani anjelé nebeští, jediné sám otec. Mt24,37 A jakož jest bylo za dnuov Noe, takť bude příchod syna člověka. Mt24,38 Neb jakož jsú byli za dnuov před potopú, jedúce a pijíce, ženíce se a vdávajíce se až do toho dne, když Noe všel do korábu, Mt24,39 a nepoznali sú, až přišla potopa a pobrala všecky; takť bude i příštie syna člověka. Mt24,40 Tehdy dva budeta na poli, jeden bude přijat a druhý opuštěn. Mt24,41 Dvě mlečce při žernovu, jedna bude přijata a druhá opuštěna. Dva na loži jednom, jeden bude přijat a druhý opuštěn.“
Mt24,42 „Protož bděte, neb neviete, kterú hodinu pán váš přijíti má. Mt24,43 Toto pak vězte, že by věděl hospodář, v kterú hodinu zloděj měl by přijíti, bdělť by zajisté a nedal by podkopati domu svého. Mt24,44 Protož i vy buďte hotovi, neb neviete, kterú hodinu syn člověka přijde. Mt24,45 Ktoť se zdá služebník věrný a opatrný, kterého jest ustanovil pán jeho nad čeledí svú, aby jim dal pokrm časem svým? Mt24,46 Blahoslavený služebník ten, kteréhož když přijde pán jeho, nalezne, an tak činí. Mt24,47 Zajisté pravím vám, že nade vším zbožím svým ustaví jej. Mt24,48 Pakli by řekl zlý služebník ten v srdci svém: Mešká pán muoj přijíti, Mt24,49 i počal by bíti spoluslužebníky své a bude jiesti a píti s opilci, Mt24,50 přijdeť pán služebníka toho v den, kterýž se nenaděje, a v hodinu, v kterúž nevie, Mt24,51 i rozdělí jej a diel jeho položí s pokrytci; tuť bude pláč a škřípenie zubuov.“
Kapitola XXV.
Mt25,1 „Tehdy podobno bude královstvie nebeské desieti pannám, kteréžto vzemše lampy své, vyšly sú vstřiec ženichovi a nevěstě. Mt25,2 Pět pak z nich bieše bláznivých a pět múdrých. Mt25,3 Ale pět bláznivých vzemše lampy, nevzaly sú oleje s sebú. Mt25,4 Ale múdré vzaly sú olej v nádobie svá s lampami. Mt25,5 A když prodléváše ženich, zdřiemaly sú se všecky a zesnuly sú. Mt25,6 O pólnoci pak stal se jest křik: Aj, ženich jde, vyjděte vstříc jemu! Mt25,7 Tehdy vstaly sú všecky panny ty a ozdobily lampy své. Mt25,8 Ale bláznivé múdrým vecechu: Udajte nám oleje vašeho, neboť lampy naše hasnú. Mt25,9 Odpověděly múdré řkúce: Snad by se nám i vám nedostalo, jděte radějše ku prodavačóm a kupte sobě. Mt25,10 A když sú šly kupovat, přišel jest ženich, a které hotovy byly, vešly sú s ním na svatbu, i zavřiena jest brána. Mt25,11 Naposledy pak přišly sú i jiné panny řkúce: Pane, pane, otevři nám! Mt25,12 A on odpověděv, vece: Zajisté pravím vám, neznámť vás. Mt25,13 A protož bděte, neb neviete dne ani hodiny.“
Mt25,14 „Neb jakožto člověk, bera se na cestu, povolal služebníkuov svých a rozdal jim zboží své. Mt25,15 A dal jednomu pět hřiven, druhému pak dvě a třetiemu jednu, každému podlé zvláštnie moci jeho, i bral se jest preč ihned. Mt25,16 I odšel jest ten, jenž bieše vzal pět hřiven, a těžal jest jimi i získal jiných pět. Mt25,17 Tehdy i ten, kterýž byl vzal dvě, získal jest jiné dvě. Mt25,18 Ale ten, jenž bieše vzal jednu, otšel, pokopal ji v zemi a skryl penieze pána svého. Mt25,19 Po mnohém pak času přišel jest pán služebníkuov těch i kladl počet s nimi. Mt25,20 A přistúpiv, jenž bieše pět hřiven vzal, podal jest jiných pět hřiven řka: Pane, pět hřiven
