jest přišel Jan, ani jeda, ani pije, a řiekají: Ďábla má. Mt11,19 Přišel syn člověka, jeda a pije, a řiekají: Aj, člověk žráč a opilec vína, zjevných a tajných hřiešníkuov přietel. I učiněna jest spravedlivá múdrost od synóv svých.“
Mt11,20 Tehdy poče přimlúvati městóm, v nichžto činěny sú jeho mnohé moci, že sú nečinili pokánie: Mt11,21 „Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Neb kdyby v Tyru a v Sidonu byly činěny moci, které sú činěny v vás, dávno by byli v žíni a v prachu pokánie činili. Mt11,22 Ale pravím vám, že Tyru a Sidonu lehčejie bude v den súdný nežli vám. Mt11,23 A ty, Kafarnaum, zdali až do nebe se vyvýšíš? Ba až do pekla sstúpíš! Nebo by v Sodomě byly činěny moci, které sú činěny v tobě, snad by byli zuostali až do tohoto dne. Mt11,24 Ale však pravím vám, že zemi Sodomských lehčejie bude v den súdný nežli tobě.“
Mt11,25 V ten čas odpověděv Ježíš, řekl: „Chválím tě, otče, pane nebe i země, žes skryl tyto věci před múdrými a opatrnými a zjevil si je maličkým. Mt11,26 Tak, otče, neb se tak líbilo před tebú. Mt11,27 Všecky věci dány sú mi od otce mého. A nižádný nezná syna, jediné otec, ani otce kto zná, jediné syn, a komu bude chtieti syn zjeviti. Mt11,28 Poďte ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a jáť vás nakrmím. Mt11,29 Vezmětež jho mé na se a učte se ode mne, nebť sem já tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutie dušem svým. Mt11,30 Jho mé zajisté jestiť sladké a břiemě mé lehké.“
Kapitola XII.
Mt12,1 V ten čas bral se Ježíš v sobotu po obilí. A učedlníci jeho lačni jsúce počali vymínati klasy a jiesti. Mt12,2 Zákoníci to pak vidúce, řekli jemu: „Hle, učedlníci tvoji činie, což jim neslušie činiti v den sobotní.“ Mt12,3 A on vece jim: „I zdali ste nečtli, co jest učinil David, když jest lačněl, i ti, kteříž sú s ním byli, Mt12,4 kterak jest všel do domu božieho a chleby posvátné jedl, jichžto jemu neslušalo jiesti ani těm, kteří s ním byli, jediné samým kněžím? Mt12,5 Aneb zdali ste nečtli, že kněžie v den sobotní v chrámě sobotu rušie, a sú bez hřiechu? Mt12,6 Pravímť vám zajisté, že chrámu větčí jest tento. Mt12,7 Ale byšte věděli, co jest to: Milosrdenstvie chci, a ne oběti, nikdy byšte nepotupovali nevinných. Mt12,8 Syn zajisté člověka jestiť pánem také soboty.“
Mt12,9 A když odtud jdieše Ježíš, přijide do zboru jich. Mt12,10 A aj, bieše tu člověk, maje ruku uschlú, i tázali ho: „Slušie li v sobotu uzdravovati?“, aby jej obžalovali. Mt12,11 A on vece jim: „Který bude z vás člověk, ješto má ovci jednu, a upadne li ta do jámy v den sobotní, i zdali jie nevytáhne dosáhna? Mt12,12 Čím viece lepší jest člověk nežli ovce? Protož slušie v sobotu dobře činiti.“ Mt12,13 Tehdy vece člověku tomu: „Ztiehni ruku svú!“ I ztáhl jest a navrácena jest k zdraví jako i druhá. Mt12,14 A vyšedše zákoníci, učinili sú radu proti němu, kterak by jej zahubili. Mt12,15 A Ježíš věda to, bral se jest odtud; i šli sú mnozí za ním a uzdravil jest všecky. Mt12,16 A přikázal jest jim, aby ho nezjevovali, Mt12,17 aby se naplnilo, což pověděno jest skrze Izaiáše proroka, jenž die: Mt12,18 Aj, dietě mé vyvolené, jehož sem zvolil, milý muoj, v němž se jest dobře zalíbilo duši mé. Položím ducha svého na něho a soud národóm zvěstovati [bude]text doplněný editorem[79]zvěstovati <bude>] nuntiabit lat.. Mt12,19 Nebudeť se vaditi ani křičeti ani kto na rynciech uslyší hlasu jeho. Mt12,20 Třtiny, která se klátí, nezláme a lnu, ješto se kúří, neuhasí, dokavadž nevydá k vítězství soudu. Mt12,21 A ve jméno jeho národové doúfati budú.
Mt12,22 Tehdy podán jest jemu člověk ďábelstvie maje, slepý a němý, i uzdravil jest jej, tak že jest mluvil i viděl. Mt12,23 I báli sú se všickni zástupové a praviechu: „Zdali toto jest syn Daviduov?“ Mt12,24 Ale zákoníci to uslyšavše, praviechu: „Tento nevymietá ďábluov, jediné Belzebubem, kniežetem ďábelským.“ Mt12,25 Ježíš pak věda myšlenie jich, vece jim: „Každé královstvie rozdělené proti sobě zpustne a každé město neb duom proti sobě rozdělený nestane.
