sklonil. Mt8,21 A jiný učedlník jeho vece jemu: „Pane, dopusť mi prvé jíti a pochovati otce svého.“ Mt8,22 A Ježíš vece jemu: „Poď po mně a nech, ať mrtví pochovávají mrtvé své.“
Mt8,23 A když jest on vstúpil na lodí, vstúpili sú za ním i učedlníci jeho. Mt8,24 A aj, búřka veliká stala se jest na moři, tak že lodíčka přikrýváše se vlnami, ale on jest spal. Mt8,25 I přistúpili a zbudili jej řkúce: „Pane, pomoz nám, nebť hyneme!“ Mt8,26 I die jim: „Co se bojíte, malé viery?“ Tehdy vstav přikázal větróm a moři i stalo se jest utišenie veliké, Mt8,27 tak že se lidé divili řkúce: „I kteraký jest tento, že větrové a moře poslúchají jeho?“
Mt8,28 A když jest přišel za moře do krajiny Gerazenských, potkala sta se s ním dva člověky majíce ďábelstvie, vyšedše z hrobuov, lítá přieliš, tak že žádný nemohl tú cestú choditi. Mt8,29 A aj, zkřikla sta řkúce: „Co nám a tobě, Ježíši, synu boží? Přišel jsi před časem, aby nás mučil?“ Mt8,30 A bieše nedaleko ot nich stádo vepřuov mnohých pasa se. Mt8,31 I prosili sú ho ďáblové řkúce: „Poněvadž nás vymietáš, pustiž nás v stádo vepřuov.“ Mt8,32 I vece jim: „Jděte!“ A oni vyšedše, vešli do vepřóv. A aj, hřmotem velikým běžalo jest všecko stádo rychle do moře i zemřeli sú u vodách. Mt8,33 Pastýři pak utekli sú, a přišedše do města, pověděli všecky věci i o těch, který ďábelstvie měli. Mt8,34 A aj, všecko město vyšlo jest vstříc Ježíšovi, a uzřevše jej, prosili ho, aby šel z končin jich.
Kapitola IX.
Mt9,1 A vstúpiv na lodíčku, přeplavil se a přišel do města svého. Mt9,2 A aj, podáváchu jemu dnú zlámaného, ležícieho na loži. A vida Ježíš vieru jich, řekl dnú zlámanému: „Spoluvěř, synu, otpúštějíť se tobě hřiechové tvoji.“ Mt9,3 A aj, někteří z zákoníkuov řekli sami v sobě: „Tento se rúhá.“ Mt9,4 A když uzřel Ježíš myšlenie jich, vece: „I co myslíte zlé věci v srdcích svých? Mt9,5 Co jest snáze řéci: Otpúštějíť se tobě hřiechové tvoji, čili řéci: Vstaň a choď? Mt9,6 Ale abyšte věřili, žeť syn člověka má moc na zemi otpúštěti hřiechy,“ tehdy vece dnú zlámanému: „Vstaň, vezmi lože své a jdi do domu svého.“ Mt9,7 I vstal jest a otšel do domu svého. Mt9,8 A vidúce zástupové, báli sú se a velebili boha, jenž dal takovú moc lidem.
Mt9,9 A když jest šel odtud Ježíš, uzřel člověka, an sedí na cle, jménem Matúše. I vece jemu: „Poď po mně!“ A vstav bral se jest za ním. Mt9,10 I stalo se jest, když sedieše za stolem v domu, aj, mnozí zjevní a tajní hřiešníci přišedše, seděli sú za stolem s Ježíšem a s učedlníky jeho. Mt9,11 A vidúce zákoníci, praviechu učedlníkóm jeho: „Proč s zjevnými a tajnými hřiešníky jie mistr váš?“ Mt9,12 A Ježíš uslyšav, vece: „Nenieť potřebie zdravým lékaře, ale těm, ješto se zle mají. Mt9,13 Ale jdúce učte se, coť jest: Milosrdenstvie chci, a ne oběti. Neb nepřišel sem volati spravedlivých, ale hřiešných.“ Mt9,14 Tehdy přistúpili k němu učedlníci Janovi řkúce: „Proč my a zákoníci postíme se často, a učedlníci tvoji se nepostie?“ Mt9,15 I vece jim Ježíš: „Zdaliž mohú synové ženichovi plakati, kterak dlúho jest s nimi ženich? Ale přijdúť dnové, když bude otjat ot nich ženich, a tehdyť se budú postiti. Mt9,16 A žádný nepřišívá záplaty rúcha nového k rúchu starému, neb otjímá celost jeho ot rúcha, a horšie rozedřenie bývá. Mt9,17 Anižť lejí vína nového v sudy staré, jinak rozpučí se sudové a víno se vylé a sudové zhynú. Ale víno nové lejí v nové sudy a bývá obé zachováno.“
Mt9,18 A když ty věci on k nim mluvil, aj, knieže jedno přistúpilo k němu a klanělo se jemu řka: „Pane, dcera má nynie jest umřela, ale poď, vlož na ni ruku svú a budeť živa.“ Mt9,19 A vstav Ježíš, šel jest za ním i učedlníci jeho. Mt9,20 A aj, žena, kteráž krvotok trpěla dvanácte let, přistúpila jest s zadu a dotkla se podolka rúcha jeho. Mt9,21 Neb jest řekla sama v sobě: „Dotknu li se toliko rúcha jeho, zdráva
