syna člověka přicházejícieho v království svém.“
Kapitola XVII.
Mt17,1 A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, bratra jeho, i vedl je na huoru vysokú súkromě, Mt17,2 i proměnil se jest před nimi. I zastkvěla se jest tvář jeho jako slunce a rúcho jeho učiněno jest bílé jako snieh. Mt17,3 A aj, okázal se jim Mojžieš a Eliáš mluvíce s ním. Mt17,4 I odpověděv Petr, vece k Ježíšovi: „Pane, dobréť jest nám tuto býti. Chceš li, udělajme tuto tři stánky: tobě jeden, Mojžiešovi jeden a Eliášovi jeden.“ Mt17,5 A když on ještě mluvíše, aj, oblak světlý zastínil je, a aj, hlas z oblaku řkúcí: „Totoť jest syn mój milý, v němž mi se jest dobře zalíbilo, poslúchajtež ho!“ Mt17,6 I uslyšavše učedlníci, padli sú na tváře své a báli sú se velmi. Mt17,7 I přistúpiv Ježíš, dotekl se jich řka jim: „Vstaňte, neroďte se báti!“ Mt17,8 A pozdvihše očí svých, žádného sú neviděli, jediné samého Ježíše. Mt17,9 A když sú sstupovali s hory, přikázal jim Ježíš řka: „Nižádnému nepravte viděnie, dokudž syn člověka z mrtvých nevstane.“ Mt17,10 I tázachu ho učedlníci řkúce: „Což tehda mistři pravie, že najprvé Eliáš musie přijíti?“ Mt17,11 A on vece jim: „Eliáš zajisté přijíti má a navrátiti všecky věci. Mt17,12 Ale pravímť vám, že jest již Eliáš přišel, a nepoznali sú ho, ale učinili sú jemu, což sú koli chtěli. Tak i syn člověka trpěti má ot nich.“ Mt17,13 Tehdy srozuměli sú učedlníci, že by o Janovi Křtiteli pověděl jim.
Mt17,14 A když přijide k zástupu, přistúpil k němu člověk a na kolenú poklekl před ním řka: „Pane, smiluj se nad synem mým, neb náměsiečník jest a zle se trápí, neb často padá do ohně a častokrát do vody. Mt17,15 I podal sem ho učedlníkóm tvým, a nemohli sú ho uzdraviti.“ Mt17,16 A Ježíš vece: „Ó, pokolenie nevěrné a převrácené, dokud budu s vámi? Dokavad vás trpěti budu? Přineste jej sem ke mně.“ Mt17,17 I pohrozil jest jemu Ježíš, i vyjide od něho ďábelstvie, a uzdraveno jest dietě tu hodinu. Mt17,18 Tehdy přistúpili učedlníci k Ježíšovi tajně a řekli jemu: „Proč sme my nemohli ho vyvrci?“ Mt17,19 Vece jim Ježíš: „Pro nevěru vaši. Neb zajisté pravím vám, budete li mieti vieru jako zrno horčičné a diete hoře této: Jdi odsud, a puojdeť. A nebudeť vám nic nemožného. Mt17,20 Toto pak pokolenie nevymítá se, jediné skrze modlitbu a puost.“
Mt17,21 A když sú byli v Galilei, řekl jim Ježíš: „Syn člověka má býti zrazen v ruce lidské Mt17,22 a zabijí jej a třetí den z mrtvých vstane.“ I zamútili sú se náramně.
Mt17,23 A když sú přišli do Kafarnaum, přistúpili, kteří clo vybieráchu, ku Petrovi a řekli jemu: „Mistr váš nedal cla?“ Mt17,24 I vece: „Ano tak.“ A když vjide do domu, utekl se Ježíš s řečí řka: „Co se tobě zdá, Šimone? Králové zemští, od kterých berú clo aneb plat: ot synóv li svých, čili ot cizích?“ Mt17,25 A on řekl: „Ot cizích.“ Řekl jemu Ježíš: „Tehdy jsú svobodni synové. Mt17,26 Ale abychom jich nepohoršili, jdi k moři a vrz udici a tu rybu, kteráž najprv uviezne, vezmi, a otevra usta jejie, nalezneš peniez. Ten vezma daj jim za mě a za se.“
Kapitola XVIII.
Mt18,1 V tu hodinu přistúpili učedlníci k Ježíšovi řkúce: „Kto jest věčí v království nebeském?“ Mt18,2 A přivolav Ježíš maličkého, postavil jej uprostřed nich Mt18,3 a řekl: „Zajisté pravím vám, neobrátíte li se a nebudete li učiněni jako maličcí, nevejdete do královstvie nebeského. Mt18,4 Protož ktož koli poníží se jako maličký tento, tenť jest větčí v království nebeském. Mt18,5 A ktož přijme jednoho maličkého takového ve jméno mé, mneť přijímá. Mt18,6 A kto by pohoršil jednoho z maličkých těchto, kteříž v mě věří, užitečné by bylo jemu, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho a pohřížen byl v hlubokosti mořské. Mt18,7 Běda světu pro pohoršenie! Musie to býti zajisté, aby přicházela pohoršenie, ale však běda
