na hlavu jeho, když sedieše za stolem. Mt26,8 A vidúce to učedlníci, rozhněvali sú se řkúce: „I čemu jest ztráta tato? Mt26,9 Neb mohla jest tato mast prodána býti za mnoho a dáno býti chudým.“ Mt26,10 A věda Ježíš, vece jim: „Co za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila jest nade mnú. Mt26,11 Neb chudé vždycky máte s sebú, ale mne ne vždy mieti budete. Mt26,12 Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mně jest učinila. Mt26,13 Zajistéť pravím vám, kdež koli kázáno bude čtenie toto po všem světe, budeť praveno, a že jest to učinila na památku jejie.“
Mt26,14 Tehdy otjide jeden ze dvanátcti, jenž slul Jidáš Škariotský, k kniežatóm kněžským Mt26,15 a vece jim: „Co mi chcete dáti a jáť vám ho zradím?“ A oni uložili jemu třidceti střiebrných. Mt26,16 A od té chvíle hledal jest přístupu, aby jej zradil.
Mt26,17 Prvnieho pak dne přesnic přistúpili k Ježíšovi učedlníci řkúce: „Kde chceš, ať připravíme tobě, aby jedl beránka?“ Mt26,18 Ježíš pak řekl: „Jděte do města k jednomu a řcete jemu: Mistrť jest vzkázal: Čas muoj blízko jest, u tebeť učiním beránka s učedlníky svými.“ Mt26,19 I učinili učedlníci, jakož jim byl uložil Ježíš, a připravili sú beránka. Mt26,20 A když byl večer, sedl jest za stuol se dvanácti učedlníky svými. Mt26,21 A když sú jedli, vece jim: „Zajisté pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“ Mt26,22 A zamútivše se velmi, počali každý z nich řéci: „Zdali já jsem, pane?“ Mt26,23 A on odpověděv, vece: „Kto sáhá se mnú rukú do mísy, tenť mě zradí. Mt26,24 Syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.“ Mt26,25 A odpověděv Jidáš, jenž ho zradil, vece: „Zdali já sem, mistře?“ Vece jemu: „Ty si řekl.“
Mt26,26 A když sú odvečeřeli, vzal jest chléb Ježíš a dobrořečil a lámal a dával učedlníkuom svým řka: „Vezměte a jezte, toť jest tělo mé.“ Mt26,27 A vzem kalich, dieky učinil a dal jim řka: „Píte z toho všickni, Mt26,28 toť jest zajisté krev má nového svědectví, kteráž za mnohé bude vylita na odpuštění hřiechóv. Mt26,29 Ale pravímť vám, žeť již nebudu píti z tohoto plodu vinného kořene až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království otce mého.“
Mt26,30 A chválu bohu vzdavše, vyšli jsú na huoru Olivetskú. Mt26,31 Tehdy vece jim Ježíš: „Všickni vy pohoršíte se nade mnú této noci. Neb psáno jest: Bíti budu pastýře a rozprchnú se ovce stáda. Mt26,32 Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee.“ Mt26,33 A odpověděv Petr, vece jemu: „Byť se pak všickni pohoršili nad tebú, jáť se nikdy nepohorším.“ Mt26,34 Vece jemu Ježíš: „Zajisté pravím tobě, že této noci, prvé než kohút zazpievá, třikrát mě zapříš.“ Mt26,35 Vece jemu Petr: „Byť mi pak také s tebú bylo umřieti, nezapřímť tebe.“ Též i všickni učedlníci praviechu.
Mt26,36 Tehdy přijide s nimi Ježíš do vsi, jenž slove Getsemany, i řekl učedlníkóm svým: „Poseďtež tuto, ažť puojdu tamto a pomodlím se.“ Mt26,37 A pojem Petra a dva syny Zebedeova, poče se mútiti a teskliv býti. Mt26,38 Tehdy vece jim: „Smutnať jest duše má až k smrti. Potrvajtež tuto a bděte se mnú.“ Mt26,39 A odšed maličko, padl jest na tvář svú, modle se a řka: „Otče muoj, jest li možné, ať odejde ode mne kalich tento. Ale však ne jako já chci, ale jako ty.“ Mt26,40 I přišel k učedlníkuom svým a nalezl je, ani spie, i vece Petrovi: „Taks nemohl jediné hodiny bdieti se mnú? Mt26,41 Bděte a modlte se, abyšte nevešli u pokušenie. Duch zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.“ Mt26,42 Opět druhé otjide a modléše se řka: „Otče muoj, nemuož liť tento kalich otjíti, jediné abych jej pil, staniž se vuole tvá.“ Mt26,43 I přijide opět a naleze je, ani spie, neb biechu oči jich obtieženy. Mt26,44 A nechav jich, opět jest odšel a modlil se potřetie, túž řeč řiekaje. Mt26,45 Tehdy přijide k učedlníkóm svým a vece jim: „Spětež již a odpočiňte, aj, blížíť se hodina a syn člověka zrazen bude v ruce hřiešných. Mt26,46 Vstaňtež, poďme! Aj, přibližujeť se ten, jenž mě zradí.“
Mt26,47 A když on
