kohožť upadne, zetřeť jej.“ Mt21,45 A když uslyšechu kniežata kněžská a zákoníci podobenstvie jeho, poznali sú, že by o nich mluvil, Mt21,46 a hledajíce ho jieti, báli se zástupuov, neb jako za proroka jsú jej měli.
Kapitola XXII.
Mt22,1 A odpověděv Ježíš, mluvil jest jim opět v podobenstvích řka: Mt22,2 „Podobno učiněno jest královstvie nebeské člověku králi, kterýž jest učinil svatbu synu svému. Mt22,3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svatbu, a nechtěli sú přijíti. Mt22,4 I opět poslal jiné služebníky své řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svuoj připravil sem, býkové moji a ptačstvo domácie zbito jest a všecky věci hotovy sú, poďtež na svatbu. Mt22,5 Ale oni zmeškali sú a otešli, jeden do vsi své a jiný k kupectví svému, Mt22,6 jiní pak zjímali služebníky jeho a haněním ztrýznivše zmordovali. Mt22,7 Tehdy král když uslyšal, rozhněval se jest, a poslav zástupy své, zhubil vražedlníky ty a město jich zapálil. Mt22,8 Tehdy vece služebníkuom svým: Svatba zajisté hotova jest, ale ti, kteří sú byli pozváni, nebyli hodni. Mt22,9 Protož jděte na cesty, a kteréž koli naleznete, zovte na svatbu. Mt22,10 I vyšedše služebníci jeho na cesty, shromaždili všecky, kteréž sú nalezli, dobré i zlé, a naplněna jest svatba hodovníky. Mt22,11 I všel jest král, aby opatřil hodovníky, i uzřel jest tu člověka neoděného rúchem svatebním. Mt22,12 I vece jemu: Přieteli, kterak si sem všel, nemaje rúcha svatebnieho? A on jest oněměl. Mt22,13 Tehdy řekl král služebníkuom svým: Svížíce ruce jeho i nohy, uvrztež jej do temností zevnitřních, tuť bude pláč a škřehot zubuov. Mt22,14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.“
Mt22,15 Tehdy otšedše zákoníci, v radu sú vešli, aby polapili Ježíše v řeči. Mt22,16 I poslali k němu učedlníky své s služebníky Erodesovými řkúce: „Mistře, vieme, že pravdomluvný jsi a cestě boží v pravdě učíš a nenieť tobě péče na nižádného, neb nehledíš na osobu lidskú. Mt22,17 Protož pověziž nám, co se tobě zdá: Slušie li daň dáti ciesaři, čili nic?“ Mt22,18 A poznav Ježíš lest jich, vece: „Co mne pokúšíte, pokrytci? Mt22,19 Ukažte mi peniez platu.“ A oni podali jemu penieze. Mt22,20 I vece jim Ježíš: „Číž jest tento obraz a svrchu napsánie?“ Mt22,21 Řkú jemu: „Ciesařuov.“ Vece jim: „Dajtež tehda, co jest ciesařova, ciesaři, a coť jest božieho, bohu.“ Mt22,22 A uslyšavše divili sú se, a opustivše jej, i otešli sú.
Mt22,23 V ten den přistúpili k němu saduceové, ješto pravie, že nenie z mrtvých vzkřiešenie, i otázali sú ho Mt22,24 řkúce: „Mistře, Mojžieš jest řekl: Umřel li by kto nemaje syna, aby bratr jeho pojal ženu jeho a vzbudil siemě bratru svému. Mt22,25 I bylo u nás sedm bratří, a první pojav ženu, umřel jest, a nemaje semene, ostavil ženu bratru svému. Mt22,26 Též druhý i třetí až do sedmého. Mt22,27 Najposléze pak ze všech umřela jest i žena. Mt22,28 Protož při vzkřiešení čie bude žena z sedmi? Neb všickni sú ji měli.“ Mt22,29 I odpověděv Ježíš, vece jim: „Blúdíte, neznajíce písem ani moci božie. Mt22,30 Neb když z mrtvých vstanú, ani se budú ženiti, ani vdávati, ale budú jako anjelé boží v nebi. Mt22,31 O vzkřiešení pak mrtvých zdali ste nečtli, co jest pověděno od boha, jenž die vám: Mt22,32 Jáť sem buoh Abrahamuov, buoh Izákuov a buoh Jákobuov? A nenieť buoh mrtvých, ale živých.“ Mt22,33 A slyšiece zástupové, divili sú se učení jeho.
Mt22,34 Tehdy zákoníci uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducey, sešli sú se v hromadu. Mt22,35 I otázal ho jeden z nich zákona učitel, pokúšeje ho a řka: Mt22,36 „Mistře, které jest přikázanie veliké v zákoně?“ Mt22,37 Vece jemu Ježíš: „Milovati budeš pána boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své i ze vší mysli své. Mt22,38 Toť jest najvětší a první přikázanie. Mt22,39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližnieho svého jako se samého. Mt22,40 Na tú dvú přikázaní vešken zákon visí i proroci.“
Mt22,41 A když se sebrali zákoníci,
