nenáviděli darmo a potrúskajú očima. Ps34,20 Nebo mně někteří pokojně mluviechu, a v rozhněváňú země mluviece, lsti mysléchu. Ps34,21 I rozšířili sú nade mnú usta svá, řekli sú: „Hoře, hoře, viděly sú oči naši.“ Ps34,22 Viděl si, hospodine, nezamlčuj, hospodine, neotstupuj ote mne. Ps34,23 Vstaň a urozumej súdu mému, bože mój, a hospodine mój, u vině méj. Ps34,24 Suď mě podlé pravdy tvé, hospodine bože mój, aby sě neveselili nade mnú. Ps34,25 Aby neřekli v srdcích svých: „Běda, běda duši našie,“ ani řkú: „Pohltíme jej.“ Ps34,26 Zapolejte sě a styďte sě spolu, jižto sě radujú zlým mým. Oděni buďte hanbú a studem, jižto zlosti mluvie na mě. Ps34,27 Veselte sě i radujte sě, jižto chtie pravdě méj, a rcěte vešdy: „Vzvelbi sě hospodin,“ již chtie pokoju sluhy jeho. Ps34,28 A jazyk mój mysliti bude pravdu tvú, cělý den chválu tvú.
David XXXV.
Ps35,1 Ps35,2 Řekltě pravý, aby zahynul sám v sobě: „Nenie bázen boží přěd očima jeho.“ Ps35,3 Nebo ducholově jest učinil v obezřěňú jeho, aby sě nalezla zlost jeho k nenávisti. Ps35,4 Slova úst jeho zlost a ducholovstvo, nerodili urozuměti, aby dobřě činili. Ps35,5 Zlost myslil jest na pokoju svém, přístál jest všiej cěstě nedobréj, ani zlosti nenáviděl je. Ps35,6 Hospodine, na nebi milosrdenstvie tvé a pravda tvá až do oblakóv. Ps35,7 Pravedlnost tvá jako hory božie, súdy tvé propast mnohá. Ľudi a jalovata uzdravíš, hospodine, Ps35,8 jakožto rozmnožil si milosrdenstvie, bože, tvé. Ale synové člověčí u přikryťú křídlú tvú úfati budú. Ps35,9 Zpojie sě ot rozkoši domu tvého a bystřinú rozkoši tvé pojiti budeš jě, Ps35,10 nebo u tebe jest studnicě života a v světlosti tvé uzříme světlo. Ps35,11 Přěmysl milosrdenstvie tvé vědúcím tě a pravedlnost tvú těm, jižto sú pravého srdcě. Ps35,12 Nepřichodi mi noha pychosti a rucě hřiešných nehýbajte mnú. Ps35,13 Tam padli sú, jižto dělajú zlost, vyhnáni sú, ani sú mohli státi.
