[374r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcejest, když otjidechu od nich andělové do nebe, pastuchy mluviechu vespolek: „Poďme až do Bethleema a vizme to slovo, ješto sě jest stalo, kteréž jest učinil pán a ukázal[11]jest učinil … a ukázal] ostendit lat., fecit … et ostendit var. nám.“ L2,16 I přišli sú chvátajíce a nalezli sú Mariji a Jozefa a děťátko položené v jeslech. L2,17 A uzřěvše poznali sú o slovu, ješto jim bylo pověděno o tom dietěti. L2,18 I divili sú sě všickni, kteříž sú slyšěli, i z těch věcí, kteréžto praveny biechu ot pastýřóv k nim. L2,19 A Maria zachováváše všěcka slova ta, snášějíci v srdci svém. L2,20 I vrátili sú sě pastýřové, slaviece a chváléce boha ve všěch věcech, kteréž biechu slyšěli a viděli, jakož jest praveno k nim.

L2,21 A když sú sě dokonali osm dní, aby bylo obřezáno dietě, nazváno jest jméno jeho Ježíš, kteréž jest nazváno ot anděla, prvé než sě jest v břiše počal. L2,22 A když sú sě naplnili dnové očistěnie jejieho podlé zákona Mojžiešova, nesli sú jeho do Jeruzaléma, aby jej obětovali pánu, L2,23 jakož psáno jest v zákoně páně, že každý pacholík otvieraje materník svatý pánu nazván bude, L2,24 aby dali obět podlé toho, což pověděno jest v zákoně páně, dvé hrdličátek anebo dvé holúbátek. L2,25 A aj, člověk bieše v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon, a člověk ten spravedlivý a báznivý[12]báznivý] původně blazniwy rkp., -l- vyradováno, čakaje utěšenie izrahelského, a duch svatý bieše v něm. L2,26 A otpověd bieše vzal ot ducha svatého, že by neuzřěl smrti, jeliž by dřieve opatřil krista páně. L2,27 I přijide v duchu do chrámu. A když uvedechu dietě Ježíše rodiči jeho, aby učinili podlé obyčeje zákonnieho zaň, L2,28 a on vzě jej na lokty své i chválil jest boha a řekl: L2,29 „Nynie necháš sluhy tvého, pane, podlé slova tvého u pokoji, L2,30 neb sú viděly oči moji spasenie tvé, L2,31 kteréž si připravil před tváří všěch lidí: L2,32 světlo k zjěvení pohanóm a slávu lida tvého izrahelského.“ L2,33 I biechu otec jeho a mátě diviece sě nad těmi věcmi, kteréž sě praviechu o něm. L2,34 I požehna jim Simeon a řekl jest k Mariji, matcě jeho: „Aj, položen jest tento ku pádu a na vzkřiešenie mnohých v Izraheli a na znamenie, jemužto bude otmlúváno. L2,35 A tvú jeho[13]jeho] ipsius lat. duší projde meč, aby sě zjěvila z mnohých srdcí myšlenie.“ L2,36 I bieše Anna prorokyně, dcera Fanuelova, z pokolenie Aser, ta sě bieše sstarala ve dnech mnohých a byla jest živa s mužem svým let sedm ot panenstvie svého. L2,37 A ta vdovú bieše až do let osmdesáti a čtyř, kterážto neotcházieše od chrámu, posty a prosbami slúžieci ve dne i v noci. L2,38 A ta túž hodinu při[b]označení sloupcešedši, chválu vzdáváše hospodinu a mluvieše o něm všěm, kteříž čakáchu vykúpenie izrahelského. L2,39 A když sú dokonali všěcky věci podlé zákona páně, vrátili sú sě do Galilee do města svého Nazareth.

L2,40 Ale dietě rostieše a posilováše sě, plno jsa múdrosti, a milost božie bieše v něm. L2,41 I chodiechu rodiči jeho po všěcka léta do Jeruzaléma na den slavný velikonoční. L2,42 A když jest byl učiněn ve dvanádsti letech, když oni vstupováchu do Jeruzaléma podlé obyčeje dne svátečnieho, L2,43 a dokonavše dni, když sě vracováchu, zóstalo jest dietě Ježíš v Jeruzalémě, a nepoznali sú rodiči jeho. L2,44 Domnievajíce sě jeho býti v zástupu, přišli sú cěstú dne a hledáchu jeho mezi přirozenými a známými. L2,45 A nenalezše vrátili sú sě do Jeruzaléma hledajíce jeho. L2,46 I stalo sě jest po třech dnech, nalezli sú v chrámě jeho, mezi učiteli sedícieho, an jich poslúchá a otazuje[14]otazuje] + eos lat., nemá var.. L2,47 A diviechu sě všickni, kteříž jeho slyšiechu, nad opatrností a otpoviedaními jeho. L2,48 A vidúce divili sú sě. I řekla jest mátě jeho k němu: „Synu, cos učinil nám tak? Aj, otec tvój a já žalostiece hledali sme tebe.“ L2,49 I řekl jest k nim: „Což jest, že ste mne hledali? Nevěděli ste, že v těch věcech, kteréž otcě mého jsú, musím býti?“ L2,50 A oni nerozuměli sú slovu, kteréž jest mluvil k nim. L2,51 I sstúpil jest s nimi a přijide do Nazaretha a bieše poddán jim. A mátě jeho zachováváše všěcka slova ta v srdci svém. L2,52 A Ježíš prospieváše múdrostí a věkem a milostí před bohem i před lidmi.

III.

L3,1 Léta pak patnádstého panovánie Tiberiáše ciesařě, když zpravováše Pontský Pilát Židovstvo a čtvrták galilejský bieše Herodes a Filip, bratr jeho, čtvrták iturejské a Trakonitidis vlasti a Lizania abilinský čtvrták, L3,2 pod kniežaty kněžskými Annášem a Kaifášem, stalo sě jest slovo páně nad Janem, Zachariášovým synem, na púšti. L3,3 I přijide do všie krajiny jordánské, kážě křest pokánie na otpuštěnie hřiechóv, L3,4 jakož psáno jest v knihách řečí Izaiáše[15]Izaiáše] yzay|ẛe rkp. proroka: Hlas volajícieho na púšti: Připravte cěstu páně, pravé čiňte stezky jeho! L3,5 Všeliké údolé bude naplněno a všeliká hora a pahorek bude ponížen a budú křivé v upřiemé a ostré v cěsty rovné L3,6 a uzří všeliké tělo spasenie božie.

L3,7 Protož pravieše k zástupóm, kteříž vycháziechu, aby sě pokřstili ot něho: „Pokolenie hadové násilnorodníkóv, kdo jest ukázal vám utéci ot budúcieho hněvu? L3,8 Protož čiňte