kteřížto biechu přišli ze všelikého kaštela galilejského a židovského i jeruzalémského, a moc bieše páně k uzdravení jich. L5,18 A aj, mužie, nesúce na loži člověka, jenž bieše dnu trpící, i hledáchu jeho vnésti a položiti před ním. L5,19 A nenalezše, kterú by stranú jeho vnesli pro zástup, vstúpili sú na střěchu a skrzě pokrytie spustili sú jeho s ložem uprostřed před Ježíše. L5,20 Jichžto vieru když vidě, řekl jest: „Člověče, otpúštějíť sě tobě hřiechové tvoji.“ L5,21 I počeli sú mysliti mistři a zákonníci řkúce: „Kto jest tento, jenž mluví rúhanie? Kto móž otpustiti hřiechy, jediné sám bóh?“ L5,22 A když pozna Ježíš myšlenie jich, otpověděv řekl jest k nim: „Co myslíte zlé věci v srdcích vašich? L5,23 Co jest snáze řéci: Otpúštějí sě tobě hřiechové tvoji, čili řéci: Vstaň a choď? L5,24 Ale abyšte věděli, že syn člověka moc má na zemi otpúštěti hřiechy,“ vecě dnu trpíciemu: „Tobě pravi, vstaň, vezmi lože tvé a jdi do domu tvého.“ L5,25 A ihned vstav před nimi, vzal jest lože, na němž ležieše, i otjide do domu svého velebě boha. L5,26 A strach popade všěcky i velebiechu boha a naplněni jsú bázní řkúce, že sme viděli divné věci dnes.
L5,27 A potom vyjide i uzřě zjěvného hřiešníka jménem Levi, sedícieho na mýtě, i vecě jemu: „Následuj mne!“ L5,28 A opustiv všěcky věci, vstav šel jest po něm. L5,29 I učinil jest jemu hody veliké Levi v domu svém a bieše zástup mnohý zjevných hřiešníkóv i jiných, kteříž s nimi biechu stoléce. L5,30 I reptáchu zákonníci a mistři jich, řkúce k učedlníkóm jeho: „Proč s zjěvnými hřiešníky a hřiešníky jiete a piete?“ L5,31 A otpověděv Ježíš, řekl jest k nim: „Nepotřebují, kteří zdrávi jsú, lékaře, ale kteří sě zle mají. L5,32 Nepřišel sem volat spravedlivých, ale hřiešných ku pokání.“
L5,33 Tehdy oni řekli sú k němu: „Proč učedlníci Janovi postie sě častokrát a prosby činie, takež i zákonníci, ale tvoji jedie a pijí?“ L5,34 Jimžto on vecě: „Zdali móžete učiniti, aby sě postili synové ženichovi, když s nimi jest ženich? L5,35 Ale přijdú dnové, když otjat bude ot nich ženich, tehdy sě budú postiti v těch dnech.“ L5,36 A pravieše i podobenstvie k nim, že nižádný záplaty ot rúcha nového nepřistavuje k rúchu vetchému, jinak i nové roztrhuje, a vetchému nepřihodí sě záplata ot nového. L5,37 A nižádný nevlévá vína nového v sudy staré, jinak rozpučí víno nové sudy a samo sě vylé a sudové zahynú. L5,38 Ale víno nové v sudy nové má puštěno býti a obé bude zachováno. L5,39 A nižádný pije staré, ihned chce novému, neb die: Staré lepšie jest.
VI.
L6,1 I stalo sě jest v druhú sobotu, najprvé když jdieše přes obilé, trháchu učedlníci jeho klasy a jediechu mnúce rukama. L6,2 Tehdy někteří z zákonníkóv praviechu jim: „Co činíte, ješto neslušie v soboty?“ L6,3 A otpověděv Ježíš k nim, řekl jest: „Aniž ste toho čtli, co jest učinil David, když jest lačněl on, a kteříž s ním biechu? L6,4 Kterak jest všel do domu božieho a chleby posvátné vzal jest a jedl a dal těm, kteříž s ním biechu, jichžto neslušalo jiesti, jediné toliko kněžím?“ L6,5 I pravieše jim, že pán jest syn člověka také soboty.
L6,6 I stalo sě jest i v jinú sobotu, když vjide do sboru a učieše, i bieše tu člověk a ruka jeho pravá bieše uschlá. L6,7 I střežiechu mistři a zákonníci, uzdravoval li by v sobotu, aby nalezli, otkud by ho obžalovali. L6,8 Ale on vědieše myšlenie jich i vecě člověku, kterýž mějieše ruku uschlú: „Vstaň a stój uprostřed!“ A vstav stál jest. L6,9 I vecě k nim Ježíš: „Tieži vás, slušie li v sobotu dobřě činiti, čili zle, duši spasiti, čili zatratiti?“ L6,10 A obezřěv všěcky, řekl jest člověku: „Ztiehni ruku tvú!“ I ztěže a navrácena jest ruka jeho. L6,11 Ale oni naplněni jsú nemúdrostí a mluviechu vespolek, i co by učinili Ježíšovi.
L6,12 I stalo sě jest v těch dnech, vyjide na horu, aby sě modlil, a bieše ponocuje na modlitbě božie. L6,13 A když by den, povola učedlníkóv svých a vyvolil jest z nich dvanádste, kteréžto jest i apoštoly nazval: L6,14 Šimona, jemužto příjmie vzděl Petr, a Ondřeje, bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje, L6,15 Matúše a Tomáše, Jakuba Alfeova a Šimona, jenž slove Zelotes, L6,16 Jidáše Jakubova a Jidáše Škariotského, jenž jest byl zrádcě. L6,17 A sstúpiv s nimi, stál jest na miestě polském a zástup učedlníkóv jeho a množstvie veliké lida ze všeho Židovstva i Jeruzaléma i z zámořie i Tyra i z Sidona, L6,18 kteřížto biechu přišli, aby jej slyšeli a uzdraveni byli ot neduhóv svých. A kteříž sě trápiechu ot duchóv nečistých, býváchu uzdraveni. L6,19 A vešken zástup hledáše sě jeho dotknúti, neb moc z něho vycházieše a uzdravováše všěcky.
L6,20 A on pozdvih oči na učedlníky své, pravieše: „Blahoslavení chudí, neb vaše jest královstvie božie. L6,21 Blahoslavení, kteříž nynie lačniete, neb budete nasyceni. Blahoslavení, kteříž nynie pláčete, neb sě budete smieti. L6,22 Blahoslavení budete, když vás budú nenáviděti lidé a když vás otlúčie a ohyzdie i vyvrhú jméno vaše jakožto zlé pro
