lidu a kniežata kněžská a mistři i vedli sú ho do sboru svého řkúce: „Jsi li [ty]text doplněný editorem[304]ty] tu lat. Kristus, pověz nám.“ L22,67 I vecě jim: „Ač vám poviem, neuvěříte mi. L22,68 Pakli i otieži vás, neotpoviete mi ani propustíte. L22,69 A protož bude syn člověčí sedě na pravici moci božie.“ L22,70 I řekli sú všickni: „Tehdy jsi ty syn boží?“ Jenž vecě: „Vy diete, že já jsem.“ L22,71 Tehdy oni vecěchu: „Což ještě žádáme svědectvie? Neb sme sami slyšěli z úst jeho.“

XXIII.

L23,1 A povstav všecko množstvie jich, vedli sú jeho ku Pilátovi. L23,2 I počechu naň žalovati řkúce: „Tohoto sme nalezli, převracujíce lid náš a brániece daň dáti ciesaři a nazývajíce sě býti Kristem králem.“ L23,3 Tehdy Pilát otáza jeho řka: „Ty li jsi král židovský?“ A on otpověděv, vecě: „Ty pravíš.“ L23,4 Tehdy Pilát vecě k kniežatóm kněžským a k zástupóm: „Nic nenalézám viny na tomto člověku.“ L23,5 A oni rozmáhali sú sě řkúce: „Zbúřil jest lid, uče po všem Židovstvu, počev ot Galilee až sěm.“ L23,6 A Pilát slyše Galilei, otáza, byl li by člověk galilejský. L23,7 A jakž pozna, že by z moci Herodesovy byl, otesla jej k Herodesovi, jenž i on v Jeruzalémě bieše těch dnóv.

L23,8 A když Herodes uzřě Ježíše, vzradova sě velmě, neb bieše ot mnohého času žádaje viděti jeho, protože slyšieše mnohé věci o něm, a naděje sě některé znamenie ot něho viděti. L23,9 I tázáše jeho mnohými řěčmi, ale on jemu nic neotpoviedáše. L23,10 A stáchu kniežata kněžská a mistři, ustavičně žalujíce na něho. L23,11 I pohrda jím Herodes s zástupem svým a posmieval sě, oblek rúchem bielým, i otesla ho zasě ku Pilátovi. L23,12 I biechu učiněni přietelé Herodes a Pilát toho dne, nebo dřieve před tiem nepřietelé biechu vespolek.

L23,13 Tehdy Pilát svolav kniežata kněžská a mistry i obci, L23,14 vecě k nim: „Dali ste mi [tohoto]text doplněný editorem[309]tohoto] hunc lat. člověka, jako by otvracoval lid, [a]text doplněný editorem[310]a] et lat. aj, já před vámi tiežě, nižádné viny nenalezl sem na člověku tomto těch věcí, v kterýchžto ho vinníte. L23,15 Aniž také Herodes, neb jeho jest zasě poslal k vám, a aj, nic hodného smrti nestalo jest sě jemu. L23,16 Protož potreskce jeho, propustím.“ L23,17 A mějieše potřebie propustiti jim jednoho na den slavný. L23,18 I zvola spolkem vešken zástup řka: „Vezmi tohoto a pusť nám Barrabáše,“ L23,19 jenž bieše pro některakú svádu učiněnú v městě a pro vraždu puštěn do žaláře. L23,20 Tehdy opět Pilát mluvil jest k nim, chtě propustiti Ježíše. L23,21 Ale oni voláchu řkúce: „Ukřižuj, ukřižuj jeho!“ L23,22 A on třetie řekl jest k nim: „Však co jest tento zlého učinil? Nižádné viny smrti nenalézám na něm. Protož potreskci jeho a propustím.“ L23,23 Ale oni voláchu hlasy velikými žádajíce, aby byl ukřižován, i rozmáháchu sě hlasové jich.

L23,24 A Pilát přisúdi, aby sě stalo k prosbě jich. L23,25 I propusti jim toho, jenž pro svár a pro vraždu bieše vsazen v žalář, za něhožto prosiechu, ale Ježíše podda vóli jich. L23,26 A když ho veďéchu, popadechu některého Šimona Cyrenenského, jdúcieho ze vsi, i vložichu naň kříž, aby nesl po Ježíšovi. L23,27 I jdieše po něm veliký zástup lida a žen, ješto jeho plakáchu a želéchu. L23,28 A obrátiv sě k nim Ježíš, vecě: „Dcery jeruzalémské, neroďte plakati na mě, ale plačte samy nad sebú a na své syny. L23,29 Neboť aj, přijdú dnové, v kterýžto budú řéci: Blahoslavené bezdětkyně a břicha, ješto sú nerodila, a prsi, ješto nekrmily! L23,30 Tehdy počnú řéci horám: Padněte na ny, a pahorkóm: Přikrýte nás! L23,31 Neb poněvadž na zeleném dřěvě to činie, na suchém co bude?“ L23,32 Veďéchu s ním i jiná dva zlosyny, aby zabiti byli.

L23,33 A když přijidechu na miesto, ješto slove Popravné, tu sú ho ukřižovali i lotry, jednoho na pravici a druhého na levici. L23,34 Ale Ježíš pravieše: „Otče, otpusť jim, nebť nevědie, co činie.“ A rozdělivše rúcho jeho, pustili sú losy. L23,35 A stáše lid čekaje. I posmieváchu sě jemu kniežata s nimi řkúce: „Jiné jest spaseny činil, sám sě spasena učiň, jest liť on Křistus boží zvolený!“ L23,36 Posmieváchu sě jemu i rytieři přistúpivše a ocet jemu dáváchu L23,37 řkúce: „Jsi li ty král židovský, učiň sě spasena!“ L23,38 A bieše i nápis napsán nad ním čtenami řěčskými i latinskými i židovskými: Tentoť jest král židovský. L23,39 A jeden z těch lotróv, ješto visiechu, rúháše sě jemu řka: „Jsi li ty Kristus, spas sě samého i nás!“ L23,40 A otpověděv druhý, lajieše jemu řka: „Ani ty sě boha bojíš, že jsi v témž potupení? L23,41 A my zajisté spravedlivě, neb hodné utrpenie za skutky béřeme, ale tento nic zlého neučinil jest.“ L23,42 I vecě k Ježíšovi: „Pane, vzpomeň na mě, když přijdeš do královstvie tvého.“ L23,43 I řekl jest jemu Ježíš: „Věru pravi tobě, dnes se mnú budeš v ráji.“

L23,44 A bieše jakožto hodina šestá a tmy učinichu sě po všie zemi až do deváté hodiny. L23,45 A zatmilo sě jest slunce a opona chrámová rozedřěla sě jest napoly. L23,46 A vzvolav Ježíš hlasem velikým, vece: „Otče, v tvoji rucě porúčiem duch mój.“ A to pověděv, pusti duši. L23,47 A uzřev centurio, co sě bieše stalo, slavieše boha řka: „Věru tento člověk spravedlivý bieše.“ L23,48 A vešken zástup jich, kteřížto spolu biechu při tom divadlu a vidiechu, co sě dějieše, tepúce