velblúdovi skrzě dieru jehelnú projíti než bohatému vjíti v královstvie božie.“ L18,26 I řekli sú, kteřížto slyšiechu: „A kto móž spasen býti?“ L18,27 Vecě jim: „Které věci jsú nepodobné u lidí, podobné jsú u boha.“ L18,28 I vecě Petr: „Aj, my opustili sme všěcky věci a šli sme po tobě. Protož co nám bude?“ L18,29 Jenž vecě jim: „Věru pravi vám, nižádný nenie, jenž by opustil dóm neb rodiče neb bratry nebo ženu nebo syny pro královstvie božie, L18,30 a nevzal mnohem viece v tomto času a v budúciem věku život věčný.“

L18,31 A pojem Ježíš dvanádst učedlníkóv svých, i vecě jim: „Aj, jdeme do Jeruzaléma a budú dokonány všěcky věci, kteréž psány jsú skrzě proroky o synu člověka, L18,32 neb bude dán pohanóm [a]text doplněný editorem[235]a] et lat. bude posmieván [a]text doplněný editorem[236]a] et lat. bičován a uplván. L18,33 A když ho zbičují, zabijí ho, a třetí den vstane z mrtvých.“ L18,34 A oni nic těch věcí nerozuměli a bieše slovo to skryto ot nich a nerozumějiechu, které věci biechu řečeny ot něho.

L18,35 I stalo sě jest, když sě blížil k Jericho, slepý jeden sedieše vedlé cěsty žebřě. L18,36 A když uslyšě zástup pominující, tázáše sě, co by to bylo. L18,37 I řekli sú jemu, že Ježíš jde Nazaretský. L18,38 I voláše řka: „Ježíši, synu Davidóv, smiluj sě nade mnú!“ L18,39 A kteří napřed jdiechu, láli sú jemu, aby mlčal. A on mnoho viece voláše: „Synu Davidóv, smiluj sě nade mnú!“ L18,40 A stav Ježíš, káza ho k sobě přivésti. A když sě přiblížil, otázal ho L18,41 řka: „Co chceš, tobě učiním?“ A on vecě: „Pane, ať vidím.“ L18,42 A Ježíš vece jemu: „Prozři, viera tvá, ta tě uzdravila.“ L18,43 A ihned prozřel a šel jest po něm velebě boha. A vešken lid, když uzřě, dal jest chválu bohu.

XIX.

L19,1 A vyšed Ježíš, jdieše přes Jericho. L19,2 A aj, muž jménem Zacheus, a ten bieše kniežě zjěvných hřiešníkóv a on bohatý L19,3 a žádáše viděti Ježíše, kto by byl, a nemohl jest pro zástup, neb postavy maličké bieše. L19,4 A předběh vstúpil jest na dřěvo bláznivého fíka, aby uzřěl ho, neb jest měl tudy jíti. L19,5 A když přijide k miestu Ježíš, vzezřěv uzřěl ho a řekl jest jemu: „Zachee, chvátaje sstup, neb dnes v domu tvém musím přebývati.“ L19,6 A chvátaje sstúpil jest a přijal ho raduje sě. L19,7 A když sú viděli všickni, reptali sú řkúce, že k člověku hřiešníku sě jest obrátil. L19,8 A stoje Zacheus, řekl jest ku pánu: „Aj, polovici zboží mých, pane, dávám chudým. A ač co koho zklamal sem, navracuji čtvero viece.“ L19,9 Řekl jest k němu Ježíš, že dnes domu tomuto spasenie stalo sě jest, protože jest i on syn Abrahamóv. L19,10 Neb syn člověka přišel jest hledat a spasit, což bylo zahynulo.

L19,11 A těm, ješto slyšiechu, přičiniv podobenstvie řekl jest, protože bieše bliz ot Jeruzaléma a že mnějiechu, by sě ihned královstvie božie zjěvilo. L19,12 Protož vecě: „Člověk jeden šlechtic otšel jest do daleké vlasti přijieti sobě královstvie a vrátiti sě. L19,13 A povolav desět slúh svých, dal jest jim desět hřiven i vecě k nim: Těžte jimi, dokudž sě nevrátím. L19,14 Ale měštěné jeho nenávidiechu ho i poslachu po něm poselstvie řkúce: Nechceme, by tento kraloval nad námi. L19,15 I stalo sě jest, když sě jest vrátil přijem královstvie, káza zavolati slúh, kterýmžto dal peniezě, aby vzvěděl, kterak mnoho kto utěžal. L19,16 I přijide první řka: Pane, hřivna tvá desět hřiven získala. L19,17 I vecě jemu: Měhodiek, sluho dobrý, že si v malé věci byl věrný, budeš moc maje nad desěti městy. L19,18 A druhý přijide řka: Pane, hřivna tvá učinila jest pět hřiven. L19,19 I tomu vecě: I ty buď nad pěti městy. L19,20 A třetí přijide řka: Pane, aj, hřivna tvá, kterú sem měl položenu v opasku, L19,21 neb sem sě tebe bál, že jsi člověk ukrutný, béřeš, kdes nepoložil, a žneš, kdes nesál. L19,22 Vecě k němu: Z tvých úst tě súdím, sluho zlosynu! Věděl si, že já člověk ukrutný jsem, bera, kde sem nepoložil, a žnu, kde sem nesál, L19,23 pročs nedal peněz mých na stól, abych i já přijda s lichvami vzal jě? L19,24 A těm, ješto tu stáchu, řekl: Otejměte ot něho hřivnu a dajte tomu, ješto desět hřiven má. L19,25 I řekli sú jemu: Pane, máť desět hřiven. L19,26 Protož pravi vám, že všelikému, jenž má, bude dáno i bude obižnost mieti. Ale od toho, ktož nemá, i což má, bude ot něho otjato. L19,27 Ale však nepřátely mé, ty, kteří sú nechtěli mne nad sebú kralovati, přiveďte sěm a zabíte přede mnú.“ L19,28 A ty věci praviv, předchodieše, vstupuje do Jeruzaléma.

L19,29 I stalo sě jest, když sě přiblíži k Bethfage a k Betaní, k hořě, ješto slove Olivetská, posla dva učedlníky svá L19,30 řka: „Jděte do kaštela, jenž proti vám jest, v kterýžto vejdúce, nalezte oslátko oslice přivázané, na němžto nižádný člověk nikdy neseděl. Otvěžte je a přiveďte. L19,31 A otieže li vás kto, proč otvazujete, tak poviete jemu: Neb pán potřebnosti jeho žádá.“ L19,32 Tehdy otjidechu, kteří posláni biechu, i nalezechu oslátko stojiece, jakož jim pověděl. L19,33 A když otvazováchu oslátko, řekli sú páni jeho k nim: „Čemu otvazujete oslátko?“ L19,34 Tehdy oni řekli sú, že pán jeho potřebuje. L19,35 I vedli sú je k Ježíšovi. A vmetavše rúcha svá na oslátko, vsadili sú Ježíše. L19,36 A když sedieše, předstieráchu rúcha svá na cěstě.