syna člověčieho. L6,23 Radujte sě v ten den a veselte sě, neb aj, otplata vašě mnohá jest v nebi. Neb podlé těch věcí činiechu prorokóm otcové jich. L6,24 Ale však běda vám bohatcóm, jenž máte utěšenie vaše. L6,25 Běda vám, kteříž jste nasyceni, neb budete lačněti. Běda vám, kteří sě nynie smějete, neb budete kvieliti a plakati. L6,26 Běda vám, když budú dobrořečiti všickni lidé vám, podlé těch věcí činiechu prorokóm otcové jich.“

L6,27 „Ale pravi vám, kteříž slyšíte: Milujte nepřátely vašě, dobřě čiňte těm, kteříž vás nenávidie. L6,28 Dobrořěčte zlořečícím vám, modlte sě za ty, ješto vás hanějí. L6,29 A kto tě udeří v pravé líce, daj jemu i druhé. A tomu, ktož otjímá tobě oděv, také sukně neroď brániti. L6,30 A všelikému, ktož tebe prosí, daj, a ktož otjímá, které věci tvé jsú, neupomínaj. L6,31 A jakož chcete, aby vám činili lidé, i vy čiňte jim též. L6,32 A milujete li ty, kteříž vás milují, která vám jest milost? Neb i hříšníci milujície sě milují. L6,33 A pakli budete dobřě činiti těm, kteříž vám dobřě činie, která vám jest milost? Zajisté i hřiešníci to činie. L6,34 A pakli budete pójčeti těm, ot kterýchž sě nadějete vzieti, která vám jest milost? Neb i hřiešníkové hřiešníkóm pójčejí, aby vzěli rovné věci. L6,35 Ale však milujte nepřátely vašě a dobřě čiňte a pójčejte, nic odtud sě nenadějíce, a bude otplata vašě mnohá a budete synové Najvyššieho, neboť on dobrotivý jest nad nevděčnými a zlými. L6,36 Protož buďte milosrdní, jakož i otec váš milosrdný jest.“

L6,37 „Neroďte súditi a nebudete súzeni. Neroďte potupovati a nebudete potupeni. Otpúštějte a bude vám otpuštěno. L6,38 Dávajte a bude vám dáno, mieru dobrú a plnú a natlačenú a osutú dadie v lóno vaše. Túž zajisté měrú, kterú měřiti budete, bude vám otměřeno.“ L6,39 A pravieše jim i podobenstvie: „Zdali móž slepý slepého vésti? Však oba v jámu upadneta. L6,40 Nenie učedlník nad mistra, ale dokonalý bude každý, bude li jako mistr jeho. L6,41 I co vidíš drástu v ocě bratra tvého, ale břevna, kteréž jest v ocě tvém, neznamenáš? L6,42 A kterak móžeš řéci bratru tvému: Bratře, nech, ať vyvrhu drástu z oka tvého, a sám v ocě tvém břevna nevidíš? Pokrytče, vyvrz najprvé břevno z oka tvého a tehdy prozříš, aby vyvrhl mrvu z oka bratra tvého. L6,43 Neb nenie dřěvo dobré, jenž činí ovotce zlé, ani dřěvo zlé, jenž činí ovotce dobré. L6,44 Neb všeliké dřěvo z svého ovotce bývá poznáno. Neb ani na trní češí fíkóv a s chrastiny sbierají víněnky. L6,45 Dobrý člověk z dobrého pokladu srdcě svého vynosí dobré a zlý člověk ze zlého pokladu vynosí zlé. Neb z hojnosti srdcě usta mluvie. L6,46 I co nazýváte mě: Pane, pane, a nečiníte, co pravi?“

L6,47 „Každý, ktož přijde ke mně a slyší řěči mé i činí jě, ukáži vám, k komu podoben jest. L6,48 Podoben jest člověku stavějíciemu dóm, jenž kopal jest hluboko a položil základ na skále. A když sě jest stal povodeň, přiřinula sě jest řěka k tomu domu, a nemohla jím hnúti, neb bieše založen na pevné skále. L6,49 Ale ktož slyší, a nečiní, podoben jest člověku stavějíciemu dóm svój na zemi bez základu, naňžto když sě jest přiřinula řěka, ihned jest padl. I stalo sě jest obořenie toho domu veliké.“

VII.

L7,1 A když naplni všěcka slova svá v uši lida, vjide do Kafarnaum. L7,2 Tehdy jednoho centuriona sluha, zle sě maje, mřieše, jenž jemu bieše vzácný. L7,3 A když uslyšě o Ježíšovi, posla k němu staršie z Židóv, prosě jeho, aby přišel a uzdravil sluhu jeho. L7,4 A oni, když přijidechu k Ježíšovi, prosiechu jeho pilně řkúce jemu, že jest hoden, aby mu to dal, L7,5 neboť miluje národ náš a on nám školu udělal. L7,6 Tehdy Ježíš jide s nimi, a když již nedaleko bieše ot domu, posla k němu centurio přátely řka: „Pane, neroď sě truditi, nebť nejsem hoden, aby pod střechu mú všel, L7,7 protož sem sám sě súdil nehodna, abych přišel k tobě, ale řci slovem a bude uzdraven sluha mój. L7,8 Neb i já člověk jsem pod mocí ustavený, maje pod sebú rytieře, a diem tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Poď, a pójde, a sluzě mému: Učiň toto, a učiní.“ L7,9 To uslyšav Ježíš, podivi sě tomu, a obrátiv sě k zástupóm, ješto za ním jdiechu, vecě: „Věru pravi vám, aniž sem v Izraheli také viery nalezl.“ L7,10 A vrátivše sě, kteříž biechu posláni, do domu, nalezli sú sluhu, jenž nedužieše, zdráva.

L7,11 I sta sě opět, jdieše Ježíš do města, jenž slove Naim, a jdiechu s ním učedlníci jeho a zástup veliký. L7,12 A když přibližováše sě k bráně města, aj, umrlý nesen bieše, syn jediný matky své, a ta vdova bieše, a zástup města veliký s ní. L7,13 Jižto když uzřě pán Ježíš, milosrdenstvím hnut nad ní, řekl jest jie: „Neroď plakati!“ L7,14 A přistúpiv i dotekl sě jest par. A ti, jenž nesiechu, stali sú. I vecě: „Mladče, tobě pravi, vstaň!“ L7,15 I sěde, jenž bieše umřel, a poče mluviti. A da ho mateři jeho. L7,16 I chváti sě všěch bázen a velebili sú boha řkúce, že veliký prorok vstal jest v nás a že jest bóh navštievil lid svój. L7,17 I vyjide ta řěč po všem Židovstvu o něm i po