sě v prsi své, navracováchu sě. L23,49 A stáchu všickni známí jeho zdaleka i ženy, které biechu šly za ním ot Galilee, to vidúce.
L23,50 A aj, muž jménem Jozef, jenž bieše desietník, muž dobrý a spravedlivý, L23,51 ten bieše nepřivolil radě a skutkóm jich, z Arimatie, města židovského, jenž i on čekáše královstvie božieho, L23,52 ten přistúpi ku Pilátovi a uprosi tělo Ježíšovo. L23,53 A složené obinuv v příkrov, i položi je v hrob vytesaný, v němžto ještě ižádný nebieše položen. L23,54 A ten den bieše pátek a na sobotu sě chýléše. L23,55 Pak přišedše ženy, kteréž s ním biechu přišly ot Galilee, ohledaly sú hrob, a kterak položeno bieše tělo jeho. L23,56 A vrátivše sě, připravichu vonné věci a masti, a v sobotu zajisté necháchu vedlé přikázanie.
XXIIII.
L24,1 Pak jednu sobotu velmi ráno přišly sú k hrobu, nesúce, ješto biechu připravily, vonné masti, L24,2 i nalezly sú kámen otvalený ot hrobu. L24,3 A všedše nenalezly sú těla pána Ježíše. L24,4 I stalo sě jest, když sě biechu z toho na své mysli súžily, aj, dva mužě stáchu podlé nich v rúšě stkvúciem. L24,5 A když sě báchu a tvář k zemi kloniechu, řekli sú k nim: „Co hledáte živého s mrtvými? L24,6 Nenieť tuto, ale vstal jest. Vzpomeňte, kterak jest mluvil vám, když ještě bieše v Galilei, L24,7 řka, že musí býti syn člověčí zrazen v rucě hřiešných lidí a ukřižován býti a třetí den z mrtvých vstáti.“ L24,8 I rozpomenuchu sě na jeho slova. L24,9 A vrátivše sě ot hrobu, zvěstovaly sú tyto všěcky věci oněm jedenádsti i jiným všěm. L24,10 A bieše Maria Magdalena a Johanna a Maria Jakubova a jiné, ješto s nimi biechu, kteréž praviechu k apoštolóm to všecko. L24,11 I zdáchu sě před nimi ta slova jako nejistá a nevěřiechu jim. L24,12 Ale Petr vstav, běže k hrobu a schýliv sě uzřě sama prostěradla položena. I otjide, divě sě sám v sobě, co sě bieše stalo.
L24,13 A aj, dva z učedlníkóv jidešta toho dne do hrádku, jenž bieše v próchodišti honóv šestdesát ot Jeruzaléma, jménem Emaus. L24,14 A ta mluviešta spolu o těch všěch věcech, které sú sě přihodily. L24,15 I stalo sě jest, když sta rozmlúvala a spolu sebe otazovala, a on Ježíš přiblíživ sě, jdieše s nimi, L24,16 a oči jich biechu držěně, aby jeho nepoznali. L24,17 I vecě k nim: „Které jsú to řěči, ješto spolu mluvíte jdúce a jste smutni?“ L24,18 A otpověděv jeden, jemužto jméno Kleofas, vece jemu: „Ty jsi sám pútník do Jeruzaléma, a nepoznal si, které věci staly sú sě v něm tyto dni?“ L24,19 Jimžto on vecě: „Které?“ Vecěchu jemu: „O Ježíšovi Nazaretském, jenž jest byl muž prorok mocný v skutku i v řěči před bohem i přede vším lidem. L24,20 A kterak ho dali sú najvyšší kněžie a kniežeta našě na otsúzenie smrti a ukřižovali sú ho, L24,21 a my úfáchme, že by on měl vykúpiti Izrahel. A již mimo ty všěcky věci třetí den jest dnes, že ty věci staly sú sě. L24,22 A ženy některé z našich zstrašily sú nás, jenž sú byly před světem u hrobu, L24,23 a nenalezše jeho těla, přišly sú řkúce, že sú viděnie anjelóv viděly, kteřížto pravie, že jest živ. L24,24 I šli sú někteří z našich k hrobu a tak sú nalezli, jako sú ženy pravily, ale jeho sú nenalezli.“ L24,25 A on vecě k nim: „Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření ve všěch věcech, kteréž sú mluvili proroci! L24,26 Však tak musil jest Kristus trpěti a tak vjíti v slávu svú.“ L24,27 A počev ot Mojžieše a ote všěch prorokóv, vykládáše jim všěcka písma, jenž sú o něm byla. L24,28 I přiblížichu sě k hrádku, kam sú šli. A on pořekl sě dále jíti. L24,29 A nutkali sú ho řkúce: „Ostaň s námi, nebť sě připozdievá a schýlen jest již den.“ I vjide s nimi. L24,30 A stalo sě jest, když sedieše s nimi, vzal jest chléb a požehnal jest a lámal i podáváše jim. L24,31 I otevřěle sta sě oči jich i poznachu ho a on zmisal z očí jich. L24,32 I řekli sú jeden k druhému: „Však srdce naše hořície bieše v nás, když mluvieše na cěstě a otvieráše nám písma.“ L24,33 A vstavše v tu hodinu, vrátili sú sě do Jeruzaléma a nalezli sú sebraných jedenádste a ty, kteří s nimi biechu, L24,34 praviece, že jest vstal pán právě a ukázal sě jest Petrovi. L24,35 A oni pravili sú ty věci, které sú sě staly na cěstě a kterak sú ho poznali v lámaní chleba.
L24,36 A když to mluviechu, stál jest Ježíš mezi nimi a řekl jest jim: „Pokoj vám, jáť jsem, neroďte sě báti!“ L24,37 A zamútivše sě a zstrašivše sě, mnějiechu, by ducha viděli. L24,38 I vecě jim: „Co jste zamúceni a myšlenie vstupují na srdce vaše? L24,39 Vizte rucě mé i nohy mé, žeť já ten jsem. Makajte a vizte, že duch těla a kostí nemá, jakož mě vidíte mieti.“ L24,40 A když to vecě, ukáza jim rucě i nohy. L24,41 A když ještě nevěřiechu a pro radost diviechu sě, řekl jest: „Máte li teď něco, jenž by sě jedlo?“ L24,42 A oni dali sú jemu kus ryby pečené a plástku strdi. L24,43 A když jest jedl před nimi, vzem ostatky dal jest jim.
L24,44 A vecě k nim: „Tato jsú slova, kteráž sem mluvil k vám, když ještě biech s vámi, že musějí naplněny býti všěcky věci, kteréž jsú psány v zákoně Mojžiešově a v prorociech a v žalmiech o mně.“ L24,45 Tehdy otevřěl jest jim smysl, aby rozuměli písma. L24,46 I řekl jest jim, že jest tak psáno a tak jest musil Kristus trpěti a vstáti z mrtvých třetí den,
