otpočívaj, jěz, pí i kvas. L12,20 I vecě jemu pán bóh: Blázne, této noci dušě tvé požádají od tebe, a co si nachystal, čie to bude? L12,21 Tak jest ten, jenž sobě poklady činí, a nenie v bohu bohatý.“
L12,22 A vecě k učedlníkóm svým: „Protož pravi vám, neroďte pečlivi býti duši vašie, co byšte jedli, ani tělu vašemu, čím byšte sě oblekli. L12,23 Dušě větčie jest nežli pokrm a tělo větčie nežli oděv. L12,24 Znamenajte havrany, že nesějí ani žnú, jimžto nenie pivnicě ani stodoly, a bóh krmí jě. Čím viece lepší vy jste těch! L12,25 A kto z vás pomysle móž přičiniti k své postavě loket jeden? L12,26 A poněvadž což najmenšieho jest, nemóžete učiniti, což o jiných věcech pečlivi jste? L12,27 Znamenajte kvietie polská, kterak rostú, nedělají ani přadú, protož pravi vám, ani Šalomún ve všie slávě své odieval sě jest jako jeden z těchto. L12,28 A poněvadž sěno, ješto dnes jest na poli a zajtra v pec uvrženo bývá, bóh tak odievá, čím viece vás, maličké viery? L12,29 I vy neroďte hledati, co byšte jedli anebo co byšte pili, a neroďte sě u výsost pozdvíhati, L12,30 neboť těchto všěch věcí pohané světa hledají a otec váš vie, že těch věcí potřebujete. L12,31 Ale však najprvé hledajte královstvie božieho a tyto všěcky věci budú vám přidány. L12,32 Neroďte sě báti, maličké stádce, neboť sě jest líbilo otci vašemu dáti vám královstvie. L12,33 Prodajte, co máte, a dajte almužnu. Čiňte sobě pytlíky, jenž nevetšejí, poklad nepohynující v nebesiech, tu kdež sě zloděj nepřiblíží ani mol zkazí. L12,34 Nebo kdež jest poklad váš, tu i srdce vaše bude.“
L12,35 „Buďte bedra vašě podpásána a světedlnice hořície v rukú vašich L12,36 a vy podobni buďte lidem čekajícím pána svého, když sě vrátí s svatby, aby když by přišel a potlúkl, ihned otevřěli jemu. L12,37 Blahoslavené sluhy ty, kteréž když přijde pán, nalezne bdície. Věru pravi vám, že podpáše sě a káže jim siesti a chodě bude jim slúžiti. L12,38 I přijde li v druhé bděnie a pakli v třetie bděnie přijde a tak nalezne, blahoslavené ty sluhy jsú. L12,39 Ale to vězte, že by věděl hospodář, v kterú hodinu měl by zloděj přijíti, bděl by zajisté a nepřepustil by podkopati domu svého. L12,40 A vy buďte hotovi, neb v kterú hodinu nedomníte sě, syn člověčí přijde.“ L12,41 I vecě k němu Petr: „Pane, k nám li dieš podobenstvie toto, čili ke všěm?“ L12,42 Tehdy vecě pán: „Ktoť sě zdá, jest věrný vladař a opatrný, jehož ustavil jest pán nad čeledí svú, aby jim dal v čas mieru pšenice? L12,43 Blahoslavený sluha ten, kteréhož když přijde pán, nalezne tak činiece. L12,44 Věru pravi vám, že nade vším, což má, ustaví jej. L12,45 Pakli die sluha ten v srdci svém: Pomešká pán mój přijíti, a počne bíti pacholky a dievky a jiesti a píti i opíjeti sě, L12,46 přijde pán sluhy toho v den, který sě nenaděje, a v hodinu, kterú nevie, i rozdělí jeho a částku jeho položí s nevěrnými. L12,47 A ten sluha, jenž poznal vóli pána svého, a nepřipravil sě jest a nečinil podlé vóle jeho, ranami bude bit mnohými. L12,48 Ale který jest nepoznal a činil hodné věci, ranami bude bit malými. A všelikému, komuž jest mnoho dáno, mnoho bude ot něho žádáno. A komu sú mnoho poručili, viece budú žádati ot něho.“
L12,49 „Oheň sem přišel pustiti v zemi, a co chci, jediné aby sě zažehl? L12,50 Křstem mám sě pokřstiti, a aj, kterak mi jest úzko, donidž sě nedokoná? L12,51 Mníte, bych pokoj přišel pustiti v zemi? Nepravi vám, ale rozdělenie. L12,52 Nebo z toho budú pět v jednom domu rozděleni: třie proti dvěma a dva proti třem L12,53 budeta rozdělena: otec proti synu a syn proti otci svému, mátě proti dceři své a dcera proti mateři, svekrušě proti nevěstě své a nevěsta proti svekruši své.“
L12,54 A pravieše i k zástupóm: „Když uzříte oblak vzcházějíce ot západu sluncě, ihned diete: Pójde déšť, a tak bývá. L12,55 A když vietr ot poledne věje, řiekáte: Vedro bude, i bývá. L12,56 Pokrytci, tvář nebe i země umiete zkusiti, a kterak toho času nezkušujete? L12,57 Pročež tehdy i ot sebe sami nesúdíte, což spravedlivého jest?“
L12,58 „A když jdeš s protivníkem tvým na cěstě k kniežěti, pilen buď zprostiti sě ot něho, ať tebe nedá snad súdci a súdcě podá tebe biřici a biřic uvrže tě v žalář. L12,59 Pravi tobě, nevyjdeš odtud, donidž také najposlednějšieho šarta nenavrátíš.“
XIII.
L13,1 I přišli biechu v ten čas někteří, zvěstujíce jemu o Galilejských, jichžto krev Pilát smiesil s jich obětmi. L13,2 A otpověděv vecě jim: „Mníte, by ti Galilejští mimo všěcky Galilejské najhřiešnější byli, že takové věci trpěli sú? L13,3 Nic, pravi vám, ale nebudete li mieti pokánie, všickni též zahynete. L13,4 A jakož oněch osmnádcet, na něžto sě jest obořila věže v Siloam i zbila jě, mníte, že by i oni sami hřiešní byli mimo všěcky lidi přebývajíce v Jeruzalémě? L13,5 Nic, pravi vám, ale nebudete li činiti pokánie, všickni též zahynete.“
L13,6 I povědě toto podobenstvie: „Dřěvo fíkové mějieše jeden štiepené u vinnici své i přijide, hledaje ovotcě na něm, a nenaleze. L13,7 I vecě k vinaři vinnice: Aj, tři léta jsú, jakž přichodím, hledaje ovotcě na tomto fíku, a nenalézám. Protož podetni jej, i co také
