zabil si jemu tele tučné. L15,31 A on vecě jemu: Synu, ty jsi vždycky se mnú a všěcky věci mé tvé jsú. L15,32 Ale hodovati a veseliti sě musil sem, neb bratr tvój tento umřel bieše, i ožil jest, zahynul bieše, a nalezen jest.“
XVI.
L16,1 I pravieše k učedlníkóm svým: „Člověk jeden bieše bohatý, jenž mějieše vladaře, a ten obžalován jest před ním, jako by byl rozptýlel zbožie jeho. L16,2 A povolal jest jeho a vecě jemu: Co to slyším o tobě? Daj počet vladařstvie tvého, neb již nebudeš moci vlásti. L16,3 I vecě vladař sám v sobě: Co učiním, že pán mój otjímá ote mne vladařstvie? Kopati nemohu, žebrati sě stydím. L16,4 Viem, co učiním, aby když odstrčen budu ot vladařstvie, vzěli mě v domy své. L16,5 A tak svolav všěcky dlužníky pána svého, vece prvniemu: Kterak mnoho dlužen jsi pánu mému? L16,6 A on vecě jemu: Sto lahvic oleje. I vecě jemu: Vezmi zápis svój a sěď brzo, napiš paddesát. L16,7 Potom jinému vecě: A ty kterak mnoho jsi dlužen? Kterýžto vecě: Sto mtóv pšenice. Vece jemu: Vezmi listy tvé a napiš osmdesát. L16,8 I chválil jest pán vladaře zlostného, že by opatrně učinil. Neb synové tohoto světa opatrnější jsú v svém pokolení synóv světla. L16,9 A já pravi vám, čiňte sobě přátely z zbožie zlosti, ať kdy nedostatečni budete, vezmú vás u věčné přiebytky. L16,10 Kto jest věren v mále, i v mnozě věren jest. A ktož v mále nevěren jest, i v mnozě nevěren jest. L16,11 Protož když jste v zlém zboží věrni nebyli, co pravého jest, kto vám uvěří? L16,12 A poněvadž v ciziem ste věrni nebyli, co vašeho jest, kto vám dá? L16,13 Nižádný sluha nemóž dvěma pánoma slúžiti, aneboť jednoho bude nenáviděti, a druhého milovati, neb jednomu sě bude přídržěti, a druhým pohrzie. Nemóžete bohu slúžiti a zboží.“
L16,14 I slyšiechu to všecko zákonníci, kteří biechu lakomí, a posmieváchu sě jemu. L16,15 I vecě jim: „Vy [ste]text doplněný editorem[198]ste] estis lat., jenžto sě spravedlivi činíte před lidmi, ale bóh zná srdcě vašě. Nebo což lidem vysokého jest, ohavnost jest před bohem. L16,16 Zákon i proroci až do Jana, odtud sě královstvie božie zvěstuje a všeliký jemu násilé činí. L16,17 Nebo snáze jest nebi i zemi pominúti nežli z zákona jednomu slovci upadnúti. L16,18 Všeliký, kto pustí ženu svú a pojme jinú, smilní. A ktož puštěnú ot mužě pojme, smilní.“
L16,19 „Člověk jeden bieše bohatý a obláčieše sě v zlatohlav a v bielé plátno a hodováše každý den stkvostně. L16,20 A bieše jeden žebrák jménem Lazar, jenž ležieše u vrát jeho, pln nežitóv, L16,21 žádaje nasycen býti drobtóv, jenž padáchu s stolu bohatcě, a nižádný jemu nedáváše, ale psi přichodiechu i lízáchu nežity jeho. L16,22 I stalo sě, že umřěl žebrák a nesen bieše ot andělóv do lóna Abrahamova. A umřel jest bohatec také a pohřeben jest v pekle. L16,23 A vzdvih oči své, když bieše v mukách, uzřel jest Abrahama zdaleka a Lazara v lónu jeho. L16,24 I on volaje, vecě: Otče Abrahame, smiluj sě nade mnú a pošli Lazara, ať omočí konec prsta svého u vodu a svlaží jazyk mój, neb sě mučím v tomto plameni. L16,25 I vecě jemu Abraham: Synu, rozpomeň sě, žes vzal dobré za svého života, a Lazar také zlé. Ale již on veselí sě, ale ty [sě]text doplněný editorem mútíš. L16,26 A mezi těmi všěmi věcmi, mezi námi a mezi vámi cíl veliký utvrzen jest, že ti, kteříž chtie otsud k vám jíti, nemohú ani otonud sěm přijíti. L16,27 I vecě: Tehdy prosím tebe, otče, aby poslal jeho do domu otce mého, L16,28 nebť mám pět bratróv, ať jim svědčí, ať by i oni nepřišli v toto miesto muk. L16,29 I vecě jemu Abraham: Majíť Mojžieše a proroky, nechť jich poslúchají. L16,30 A on vecě: Nic, otče Abrahame, ale ač kto z mrtvých pójde k nim, pokánie činiti budú. L16,31 I vecě jemu: Poněvadž prorokóv a Mojžieše neposlúchají, ani ač kto z mrtvých vstane, uvěřie jemu.“
XVII.
L17,1 A k učedlníkóm svým vecě: „Nelzě jest, by nepřišla pohoršenie, ale běda tomu, skrzě kohož přijdú. L17,2 Užitečnějie by jemu bylo, aby kámen žrnovový byl na jeho hrdlo vložen a uvržen byl v moře, nežli by pohoršil jednoho z najmenších těchto. L17,3 Znamenajte mezi sebú: Shřěšil li by bratr tvój, potreskci jeho. A pakli by pokánie činil, otpusť jemu. L17,4 A shřěšil li by nad tebú sedmkrát za den a sedmkrát za den obrátil sě k tobě řka: Žěl mi jest, otpusť jemu.“ L17,5 I řekli sú apoštolé pánu: „Přispoř nám viery.“ L17,6 I vece pán: „Budete li mieti vieru jako zrno horčičné, diete tomuto stromu jahodě mořské: Vyvrať sě a přesaď v moře, [i]text doplněný editorem[204]i] et lat. uposlúchá vás. L17,7 Kto z vás maje sluhu oráče, nebo ješto voly pase, kterýžto když sě s pole vrátí, řekl by jemu: Ihned jdi a oběduj, L17,8 a nedie jemu: Připrav, co bych večeřel, a podkaše sě i služiž mi, donidž sě nenajiem a nenapiem, a potom ty budeš jiesti a píti? L17,9 Zdali má milost sluzě tomu, že jest učinil, což jest rozkázal jemu? L17,10 Nemním. Takež i vy, když učiníte všěcky věci, které jsú vám přikázány, řcěte: Sluhy neužitečné jsme, co sme měli učiniti, učinili sme.“
L17,11 I stalo sě jest, když jest šel Ježíš do Jeruzaléma, šel jest mezi Samaří a mezi Galileí. L17,12 A když vcházieše v jeden
