Kterak čteš?“ L10,27 On otpověděv vecě: „Milovati budeš pána boha svého ze všeho srdcě tvého a ze všie dušě tvé a ze všie mysli tvé a ze všěch mocí tvých a bližnieho tvého jako sám sě.“ L10,28 I vecě jemu: „Právěs otpověděl, to čiň a budeš živ.“
L10,29 Ale on chtě ospravedlniti sě samého, vecě k Ježíšovi: „A kto jest mój bližní?“ L10,30 A vzhléd vzhóru Ježíš, vecě: „Člověk jeden sstupováše ot Jeruzaléma do Jericho i upadl jest v lotry, kteřížto také oblúpili sú ho, a rány vzloživše, otešli sú, ho otpolu živa opustivše. L10,31 I přihodilo sě, že kněz jeden sstupováše túž cěstú, a viděv ho, minul jest. L10,32 Též i jáhen, když byl vedlé miesta a viděl ho, minul jest. L10,33 Ale Samaritán jeden cěstu čině, přišel jest k němu, a uzřěv ho, milosrdenstvím hnut jest. L10,34 A přiblíživ sě, uvázal jest rány jeho, naliv oleje a vína. A vzloživ ho na hovado své, vedl jest do chléva a péči o něm měl. L10,35 A druhý den vyňal dva peniezě i dal jest chlévníku a vecě: Péči o něm měj, a což kolivěk nad to vydáš, já když sě vrátím, navrátím tobě. L10,36 Ktož z těch tří vidí sě tobě býti bližní tomu, jenž upadl jest v lotry?“ L10,37 A on vecě: „Ten, který jest učinil milosrdenstvie jemu.“ I vecě jemu Ježíš: „Jdi i ty učiň tak.“
L10,38 I stalo sě jest, když jidechu, a on vjide do jednoho hrádku a žena jedna jménem Marta přije jej do domu svého. L10,39 A té bieše sestra jménem Maria, jenž také sediec vedlé noh páně, poslúcháše slova jeho, L10,40 ale Marta pilna bieše při častém posluhování. Jenž stojéci i vecě: „Pane, nenie tobě péčě, že sestra má ostavila mě samu slúžiti? Protož rci jie, ať mi pomóž.“ L10,41 A otpověděv pán, vecě jie: „Marta, Marta, pečliva jsi a mútíš sě při mnohých věcech. L10,42 Jistě jednohoť jest potřěbie. Maria najlepší stránku vyvolila, kterážto ot nie nebude otjata.“
XI.
L11,1 I stalo sě jest, když bieše na jednom miestě modle sě a když přesta, vecě jeden z učedlníkóv jeho k němu: „Pane, nauč nás modliti sě, jakož i Jan učil jest učedlníky své.“ L11,2 I vecě jim: „Když sě modlíte, řiekajte: Otče, osvěť sě jméno tvé, přiď královstvie tvé. L11,3 Chléb náš vezdajší daj nám dnes. L11,4 I otpusť nám hřiechy našě, jakož i my otpúštieme všelikému vinníku našemu. A neuvoď nás u pokušenie.“
L11,5 I vecě k nim: „Kto z vás bude mieti přietele a pójde k němu o pólnoci a die jemu: Přieteli, pójč mi tří chlebóv, L11,6 neb přietel mój přišel s cěsty ke mně, a nemám, co bych položil před něho. L11,7 A on z zevnitř otpověda, i die: Neroď mi truchliv býti, neb již dveřě zavřěny jsú a děti mé se mnú jsú na posteli, nemohuť vstáti a dáti tobě. L11,8 A on ač setrvá tluka, pravi vám, a ač nedá jemu vstana, že přietel jeho jest, však pro jeho neúklidnost vstane a dá jemu, což kolivěk potřebuje. L11,9 A já pravi vám, proste a bude vám dáno, hledajte a naleznete, tlucte a bude vám otevřěno. L11,10 Neb každý, ktož prosí, vezme, a kto hledá, nalezne a tomu, jenž tluče, bude otevřěno. L11,11 A kto z vás u otcě bude prositi chleba, zdali jemu kamene podá? Neb rybu, zdali za rybu dá jemu hada? L11,12 Nebo bude li prositi vajce, zdali podá jemu štíra? L11,13 A poněvadž vy jsúce zlí, znáte dobré věci dané dáti synóm vašim, čím pak viece otec váš nebeský z nebes dá dobrého ducha těm, ješto ho prosie.“
L11,14 I vymietáše Ježíš diábla a ten bieše němý. A když vyvrže diábla, mluvil jest němý. I divili sú sě zástupové. L11,15 Ale někteří z nich řekli sú: „Beelzebubem, kniežětem diáblóv, vymietá diábly.“ L11,16 A jiní pokúšejíce, znamenie s nebe hledáchu ot něho. L11,17 A on, jakž uzřě myšlenie jich, řekl jim: „Každé královstvie v sobě rozdělené zpustie a dóm na dóm padne. L11,18 A poněvadž šatan v sobě rozdělen jest, kterak stane královstvie jeho, že diete Beelzebubem mě vymietati diábly? L11,19 A vymietám li já Beelzebubem diábly, synové vaši kým vymietají? Protož oni vaši súdcě budú. L11,20 Jistě vymietám li prstem božím diábly, tehdy přišlo jest mezi vy královstvie božie. L11,21 Když silný oděnec ostřiehá sieni své, u pokoji jsú všěcky věci, kteréž má. L11,22 Pakli silnější přijda nad něho, přemóž ho, všěcka oděnie jeho otejme, v kteráž jest úfal, a rozdělí lúpežě jeho. L11,23 Ktož nenie se mnú, proti mně jest, a ktož nesbierá se mnú, rozptyluje. L11,24 Když duch nečistý vyjde od člověka, chodí po miestech suchých, hledaje otpočinutie, a nenalezna die: Vrátím sě do domu mého, otkud sem vyšel. L11,25 A když přijde, nalezna jej chvoštišti vyčistěn a okrášlen. L11,26 I jde tehdy a přijme s sebú jiných sedm duchóv horších sebe, a vejdúce přebývají tu. A jsú najposlednějšie věci člověka toho horšie prvnějších.“
L11,27 I stalo sě jest, když ty věci mluvieše, pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, vecě jemu: „Blahoslavené břicho, jenž tě jest nosilo, a ceckové, které si ssál!“ L11,28 A on vecě: „Ovšem, blahoslavení, kteříž slyšie slovo božie a ostřiehají ho.“
L11,29 A když k němu běžiechu zástupové, poče řéci: „Národ tento národ nepravý jest, znamenie hledá, a znamenie nebude jemu dáno, jedné
