[34]číslo strany rukopisuvypadaly ony starobylé reálie již před pojmenováním, jaké měly pro tehdejší společnost nápadné a závažné vnější rysy, podle kterých mohly být pojmenovány. Např. u nejstarší střelné zbraně to byl tvar podobný píšťale a patrně také jasnější zvuk jejích výstřelů; proto na základě těchto vnějších, empirických (smysly vnímatelných) rysů byla také husity pojmenována píšťala. Historickou lexikologii zajímá, jaké přírodní a civilizační objekty měli naši předkové k dispozici, než si začali uvědomovat a pojmenovávat různé vlastnosti – tvar, zvuk, barvu apod. (z čeho vůbec měli možnost abstrahovat a na základě čeho pojmenovat např. hranatost, kulatost, vypouklost, hořkost apod., 4.111). Podobně si musí historická lexikologie při řešení otázek rekonstrukce nebo interference (zvl. přejetí) lexikálních jednotek klást otázky, zda uživatelé daného jazyka vůbec měli ve svém prostředí exempláře těch reálií, na jejichž cizí názvy narazili při překladu cizích textů nebo jejichž cizí názvy později přejali. V zájmu uspokojivého řešení takových otázek historická lexikologie nezřídka musí zkoumat i archeologické nálezy oněch reálií, dobové ilustrace s jejich zobrazením apod. (o tom níže, 4.4). Zkoumá tedy nejen skutečnost odráženou ve vědomí mluvčích, tj. její podstatnější rysy konstituující pojmovou nebo kognitivní složku lexikálního významu příslušné lexikální jednotky (tzv. význam pojmový, 2.313), ale i konkrétní, nikoli abstraktně pojatou skutečnost, tj. její vnější, smyslově vnímatelné rysy, které mohou být fixovány lexikální jednotkou v tzv. věcné složce jejího lexikálního významu (v tzv. jejím významu věcném, 4.41).

(2.312) Jak již bylo řečeno (2.1), lexikální jednotka je znakem nejen pro objekty mimojazykové i jazykové skutečnosti a pro jejich příznaky i vzájemné vztahy, ale je také znakem pro skutečnosti týkající se mluvícího subjektu – pro pocity a volní, orientační aj. postoje mluvčích. Tomuto dvojímu druhu skutečností odpovídá i dvojí druh odrazu skutečnosti – odrazy objektové a odrazy subjektové (2.3).

(2.313) Protože tedy lexikálně vyjadřovaným psychickým odrazem skutečnosti jsou nejen smyslové obrazy, pojmy, myšlenky (objektové formy odrazu), ale i počitky, představy fantazie, vůle aj. (subjektové formy odrazu), nepovažujeme za přesné psychický odraz skutečnosti fixovaný v lexikální jednotce omezovat na oblast myšlení („odraz skutečnosti… zprostředkovaný myšlením“, o. c. v pozn. 17) a respektovat pouze pojmovou složku (tzv. pojmové jádro) lexikálního významu, jak se v lingvistice převážně děje. Mluvíme‑li obecně o odrazové složce významu lexikálních jednotek, je přesnější užívat místo „myšlení“ slova „vědomí“ a místo o „pojmu“ mluvit o „obsahu vědomí“ (o „duševných obsahoch“ podle E. PAULINYHO 1958, s. 23). Vědomí totiž zahrnuje všechny uvedené druhy psy[35]číslo strany rukopisuchických