psy[35]číslo strany rukopisuchických odrazů, jež jsou fixovány lexikálními jednotkami. Proto také soudobá lexikologie, pokud se zaměřuje na odrazovou složku lexikálního významu, klasifikuje lexikální významy podle ní na několik typů, především na významy s jádrem pojmovým, tzv. významy pojmové, a na tzv. významy nepojmové (viz pozn. 41). V. BLANÁR 1976, s. 99, např. rozlišuje co do psychického odrazu skutečnosti významy typu pojmového (ruka, píseň, stříbrný, číst…), typu subjektového (bolet, leknout se, skvělý, ach…) a různé významové typy přechodné. Podle našeho názoru i zevšeobecnělé představy subjektivních počitků vyjadřované slovesy (bolet) nebo adjektivy (zelený, skvělý) již patří k psychickým odrazům poznávacím, protože jsou ve vědomí mluvčích psychicky zpracovány jako děje nebo jako vlastnosti, tj. jsou přiřazeny k pojmům dějovým (číst) nebo vlastnostním (stříbrný); tento společný klasifikační rys po stránce psychického zpracování či utváření odrazu skutečnosti (zařazení představového odrazu skutečnosti do společné kategorie s blízkými pojmy) je také jazykově vyjádřen společnou formou slovnědruhovou (číst i bolet jsou slovesa, stříbrný i zelený jsou adjektiva). Proto také lexikální významy obou odrazových typů (skutečně pojmového i představového) se v lexikologii tradičně zahrnují pod významy „pojmové“, pod lexikální významy s jádrem pojmovým, konceptuálním. Přesnější by zde však bylo mluvit o významovém jádru kognitivním. – Za příklad významového typu přechodného považujeme vedle významu denotativně‑konotativního (2.22) také lexikální význam jednotek větněekvivalentních, jež vyjadřují jak subjektivní postoj mluvčího, tak jeho psychický odraz poznávací – myšlenku (např. částice asi v promluvě bude asi pršet má platnost parentetické věty je to podle mého mínění pravděpodobné, tj. funguje jako výraz myšlenky).

(2.314) Ovšem mezi psychickými odrazy skutečnosti, které jsou fixovány lexikálními jednotkami, zaujímá centrální a vyhraněné postavení pojem: v pojmech se koncentruje a upevňuje poznání, identifikující objektivní skutečnost; pojmové poznání směřuje k proniknutí do podstaty jevů, neboť pojmy reprezentujíce množiny predikací shrnují výsledky poznávacího procesu, postupně zpřesňované a prohlubované (srov. V. BLANÁR 1976, s. 99). Tuto dynamiku pojmů a postupné prohlubování poznání skutečnosti do jisté míry obráží vývoj významu lexikálních jednotek a lexikální vývoj vůbec. Vedle rozvoje terminologické složky slovní zásoby připomeňme aspoň řadu lexikálních změn v souvislosti s překonáním geocentrického názoru na svět, např. významovou změnu obloha ‚klenba, firmamentum‘ → ‚obloha‘ nebo zánik slovního spojení okršlek zemský ‚kotouč Země uložený na stěžejích, kolem nichž se otáčejí nebeské sféry‘ (StčS); podrobněji 2.32. Řada neterminologických lexikálních jednotek dodnes ve svém významu obsahuje pojmové jádro vázané na takové starší stadium vývoje