(2.33)[44]číslo strany rukopisuky charakterizované kategorie lexikálních jednotek (slovní druh, tvaroslovný typ, typ slovotvorný aj.) mají ovšem své obecné významy: význam slovnědruhový, tvaroslovný, slovotvorný atp.“[48]O významech slovnědruhových pojednává E. Pauliny 1958, s. 22; o „modelování“ obsahu pojmu podle gram. kategorie vidu P. Trost ve sb. cit. v pozn. 17, s. 158; o významu slovotvorném viz M. Dokulil, K otázce prediktability lexikálního významu slovotvorně motivovaného slova, SaS 39 (1978), s. 244n. – O zařazení lexikálního významu do obecnějších významů příslušných lexikálních subsystémů viz 2.33. – Obecné (strukturní) významy takových dílčích systémů lexikálních jednotek uvádíme v uvozovkách dvojitých („…“), významy lexikální v uvozovkách jednoduchých (,…‘). Subst. význam „nepříznak“ (Věd. mluvn., s. 39) nazývám substancí. Forma lexikální jednotky je tedy nositelem takovýchto významů a jimi se podílí na ztvárnění vyjadřovaného obsahu vědomí ve význam lexikální. Např. čes. lexémy veselý i veselost označují stejnou vlastnost, ale slovnědruhová forma adjektivní ji ztvárňuje jako příznak substance, kdežto slovnědruhová forma substantivní jako substanci, která sama může být nositelem vlastnosti (nemístná veselost). – Podobně lexémy nosič, ‑e, ‑ovi a nosič, ‑e, ‑i označují substanci, která něco nosí (přenáší), ale tvaroslovný typ životný (s dat. koncovkou ‑ovi) ztvárňuje její pojetí životné, kdežto typ neživotný (s dat. koncovkou ‑i) zase její pojetí věcné: tvaroslovné významy životnosti a neživotnosti spolu s jinými jazykovými faktory (zvl. 2.42) zde ztvárňují dva lexikální významy ‚osoba zabývající se nošením něčeho‘ a ‚předmět, který něco nese nebo přenáší‘ (PS 3,623). – Stejný pojem, jaký vyjadřuje slovní spojení zlobivé dítě, vyjadřuje také jednoslovný lexém zlobidlo, ale jeho slovotvorná forma ztvárňuje tento pojem slovotvorným významem „prostředek (nástroj) ke zlobení“ (srov. 2.33bc) a tímto snižujícím zařazením označované skutečnosti (živé osoby mezi neživé předměty, 2.221) je dotvářeno jazykové ztvárnění onoho pojmu v lexikální význam expresívní; toto dotvárnění ovšem obohacuje pojmové jádro lexikálního významu o složku konotativní, která zde odpovídá subjektové – citově hodnotící – složce odrazu označované reality ve vědomí mluvčích (2.332). – Změnou takových kategoriálních významů se pak ovšem mění i význam lexikální; např. slovnědruhovou změnou stč. substantiva desět v číslovku (srov. stč. akuz. všicknu desět ‚celou desítku‘ a nč. akuz. všech deset) pozbylo toto slovo lexikálního významu ‚soubor deseti jednotlivin, desítka‘ (srov. I. NĚMEC 1969, s. 47); v nadřazeném subsystému slovní čeledi pak s touto sémantickou změnou souvisel vznik nové odvozeniny desítka (1.52).
(2.42) Obecnější významy, které se podílejí na jazykovém ztvárnění obsahu vědomí mluvčích ve význam lexikální, jsou ovšem také vlastní dílčím lexikálním systémům, jejichž jednotky mají společné formálně gramatické rysy v rovině syntaktické, v rovině větných struktur.
