[36]číslo strany rukopisupoznání, srov. např. západ (slunce) ‚zapadání slunce za obzor‘, slunovrat ‚doba, kdy se slunce začíná vracet ze své nejvyšší nebo nejnižší polohy nad obzorem‘ apod. Takovýto lingvistický popis významu uvedených lexikálních jednotek se ovšem liší od vědeckého (encyklopedického) popisu příslušných pojmů – přinejmenším tím, že vědecký popis mluví o zdánlivosti onoho pohybu Slunce („zapadání“, „vracení se“ apod.), protože počítá naopak s pohybem Země. Rozdíl mezi oběma popisy zde naznačuje, že kognitivní jádro lexikálního významu slova může být pro cíle dorozumění konstituováno na základě méně podstatných rysů a povrchnějších vztahů vyabstrahovaných ze skutečnosti, než k jakým dospělo její soudobé poznání vědecké (v daném příkladě jde u významu o rysy uvědomované smyslovým vnímáním a o vztahy empirické, kdežto u vědeckého pojmu o rysy uvědomované myšlením a o vztahy logické).

(2.315) V kognitivním jádru lexikálního významu je tedy obraz pojmenované skutečnosti strukturován jinak než v příslušném vědeckém pojmu;[42]Zpracovat ve vědomí odraz skutečnosti na pojem znamená vyabstrahovat z ní podstatné znaky 2.313; ty pak tvoří pojmovou náplň jejího pojmenování, ale pokud jde o běžnou, neterminologickou lexikální jednotku, lze říci, že „s vědeckým pojmem má tato pojmová náplň málo společného“ (K. Horálek 1967, s. 87). V. M. Solncev charakterizuje lexikální význam jako „zjednodušený pojem“ (s. 111). je zde totiž strukturován na základě těch vyabstrahovaných rysů reality, které jsou v daném jazyce zakotveny jako sémantické klasifikační (distinktivní) rysy jeho dílčích lexikálních systémů (1.53) i jeho systému vůbec (o tom podrobněji níže, sub 2.4 a 2.5). Psychický odraz skutečnosti je vyjadřován lexikální formou, která sdílí formální klasifikační rysy oněch jazykových subsystémů, a prostřednictvím této formy daný psychický odraz sdílí jejich klasifikační rysy sémantické; tímto strukturně komponentovým začleněním do sémantického systému jazyka je dáno jazykové ztvárnění psychického odrazu skutečnosti v lexikální význam (viz příklad uvedený sub 2.33). Sémantický systém jazyka ovšem „představuje pouze úroveň povrchových vztahů, které odpovídají potřebě členit vnější skutečnost pro cíle subjektivního uchopení a společenského dorozumění“ (V. BLANÁR 1976, s. 99–100). Jazykově ztvárněné psychické odrazy (tj. významy) založené na takovémto „povrchovém“ členění skutečnosti mohou být dokonce v rozporu se vztahy objektivně existujícími v dané realitě: svým jazykovým ztvárněním (tj. strukturně komponentovým zařazením do dílčích systémů jazyka, zvl. do sémantických polí) mohou vyčleňovat jako skutečnost i to, co objektivně neexistuje (čarovat, 2.32), mohou jednu skutečnost rozčleňovat na dvě (jitřenka a večernice – obě pojmenování označují planetu Venuši) a mohou rozčleňovat skutečnost tak, jak objektivně rozčleněna není. Na tu poslední možnost uveďme aspoň příklad COSERIŮV (1970, s. 16): i když v objektivní skutečnosti neexis[37]číslo strany rukopisutují