sly[27]číslo strany rukopisušet klepání, patrně jsou zde vidět stopy), stala se také výrazem vztahu mluvčího k obsahu sdělení, výrazem jeho stanoviska, že dané sdělení je pravděpodobné (jestli někde byli záškodníci, skrývali se zřejmě tam; ve světnici bylo ticho, děti patrně již usnuly); lexikální jednotky s takovýmto významem patří již mezi výrazové prostředky modální. Běžnější je ovšem přechod lexikální jednotky ze subsystému intelektuálního do subsystému interjekčního (2.23). – Specifický význam jednotek lexikálního subsystému expresívního (2.22), interjekčního (2.23) i modálního (2.24) má zčásti i své specifické vyjádření formální.

(2.22) Lexikální jednotky expresívní se liší od jednotek subsystému intelektuálního především po stránce významové: vedle označování dané skutečnosti (denotátu) vyjadřují také citově hodnotící postoj mluvčího k ní nebo jeho volní úsilí o zapůsobení na posluchače (konotát). Na základě tohoto společného významového rysu tvoří tedy expresívní subsystém slovní zásoby (1.4). Ten má ovšem své nižší subsystémy, jež se vyznačují speciálními klasifikačními rysy významovými (hanlivostí, zjemněním, aktualizací aj.), a v rámci těchto dílčích subsystémů se zase seskupují expresívní lexikální jednotky na základě dalších společných klasifikačních rysů, významových i formálních. Formálními klasifikačními rysy expresív jsou především odchylky proti normálnímu hláskového skladu (např. čuchat proti čichat s náležitým provedením přehlásky 'u > i), odchylky proti normě slovotvorné stavby (např. zlobidlo má nástrojový formant u základu označujícího chování člověka, srov. 2.41) a odchylky proti normálnímu syntaktickému uplatnění (např. expresívnost lexikální jednotky nějaký ‚znamenitý‘ se formálně projevuje její dosaditelností do pozice doplňku, viz 1.6, což u zájmena nějaký norma vylučuje). – Vznik nových jednotek expresívních pak ovšem probíhá tím způsobem, že se starým jednotkám neexpresívním dodává příznak expresivity změnami, jež se vymykají normě sémantické (2.221) nebo normě formální (2.222), že se na expresíva přehodnocují staré jednotky exkluzívní (2.223) a že se tvoří nové expresívní jednotky zvláštními postupy slovotvornými (2.224).

(2.221) Expresívní významovou změnou lexikální jednotky proti sémantické normě je v podstatě nápadné snížení nebo zvýšení počtu jejích sémantických komponentů (srov. 1.3a, např. robota ‚nucená bezplatná práce poddaného pro pána‘ > ‚obtížná práce‘, všelijaký ‚různý‘ > ‚nepěkný‘), anebo nápadné přebudování hierarchie sémantických komponentů této jednotky (srov. 1.3c, např. řvát ‚silně křičet‘ [s dominantním komponentem zvukovým] > ‚plakat‘ [s nerelevantním komponentem zvukovým], kat ‚popravčí‘ [s nerelevantním komponentem krutosti] > ‚krutovládce‘ [s dominantním komponentem krutosti]). Z hlediska sémaziologického u všech ta[28]číslo strany rukopisukovýchto