muž[25]číslo strany rukopisuský…) apod., ale i vztahy čistě lexikálně sémantickými – na základě své příslušnosti k jménům téhož sémantického okruhu (např. jména českých měst hornických, osobní jména biblická, jména rybníků apod.). Nemůžeme proto sdílet názor některých lingvistů (jako E. COSERIA 1970, s. 2–3), že by vlastní jména měla zůstat stranou analýzy lexikálního systému. Je to nepřijatelné stanovisko zvl. pro historickou lexikologii, která má ve vlastních jménech neocenitelný materiál pro rekonstrukci starší apelativní slovní zásoby. – Z podobných důvodů nevylučujeme z lexikologické analýzy ani lexikální jednotky terminologické (2.13).

(2.13) K výrazné stránce lexikálního vývoje, který bezprostředně souvisí s vývojem společnosti a jejího myšlení, patří narůstání dílčích systémů jednotek terminologických. I když tyto systémy po stránce významové netvoří obvyklá sémaziologická pole, nýbrž pole pojmová (objektivní soustavy přesně definovaných pojmů), nejsou také ve vývoji izolovány od slovní zásoby neterminologické (viz 1.423b, 2.11) a ani z hlediska synchronní sémantiky nelze soustavy terminologických pojmů ostře oddělovat od běžných sémantických struktur. Jako kategoriální rozdíl se zde uvádí, že význam termínů je omezen na pouhý odkaz k dané skutečnosti a není jazykově strukturován (termíny netvoří sémantická pole), tj. že termíny přímo „zastupují věci“ (E. COSERIU 1970, s. 10); ale není tomu tak. Podobně jako význam jednotky neterminologické je tvořen strukturou komponentů, jež jsou v jazyce objektivizovány jako sémantické klasifikační rysy jeho dílčích systémů (2.315), také význam–pojem u termínů je dán relevantními komponenty, podobně objektivizovanými v příslušné pojmové soustavě (srov. podrobněji níže, 2.33); ty také musí být vystiženy v terminologické definici: „vědec musí skutečnost termínem označovanou definovat a touto definicí tvoří »objekt«, který není bezprostředně daným faktem. Např. každá nová definice fonému tvoří nový »objekt«, k jehož označení se hodí slovo foném“ (J. LAROCHETTE v kritice E. Coseria, tamtéž s. 83). U termínů je specif. významotvorným faktorem zpracování označované skutečnosti ve vědomí mluvčích, ovšem hlubší a přesnější než u jednotek neterminologických (2.315). Další rozdíl je tu pak ten, že jednotky terminologické ve svém lexikálním významu nemají běžné subjektivní rysy konotační (2.2l).

(2.2) Jak jsme si již naznačili (2.12), lexikální význam vedle denotační složky (odkazu k označované skutečnosti) obsahuje také ještě jiné, doprovodné prvky, složky konotační. Patří mezi ně i vyjádření subjektivního hnutí ve vědomí mluvčího, tj. vyjádření jeho subjektivního postoje. Lze říci, že jedním z konstituentů lexikálního významu je také vztah mezi lexikální jednotkou a mluvčím, protože lexikální jednotka mj. slouží i jako znak pro jeho subjektivní po[26]číslo strany rukopisucity,