[18]číslo strany rukopisu(1.6) Vedle paradigmatických vztahů v rámci uvedených lexikálních podsystémů (sub 1.5) je ovšem slovní zásoba také strukturována na základě vztahů syntagmatických. Syntagmatické vztahy mezi lexikálními jednotkami jsou totiž dány jednak jejich společnými sémantickými komponenty lexikálními (např. jednotky syntagmatu hra na housle mají společný sémantický rys ‚hudební nástroj‘, podrobněji viz 4.15), jednak jejich opozičními sémantickými komponenty lexikálně‑gramatickými, především slovnědruhovými (voda živá – substance : příznak substance, pracuje rád – příznak substance probíhající v čase : příznak substance neprobíhající v čase, bydlí daleko – příznak : příznak příznaku; podrobněji 2.41). Podobně jako se fonémy svými syntagmatickými vztahy spojují v morfémy a ty zase v slova, také lexikální jednotky se oněmi svými syntagmatickými vztahy sřetězují v jednotky roviny vyšší – ve věty. Větami zde ovšem rozumíme nikoli konkrétní akty řeči, nýbrž zobecnělé struktury konstituující syntaktický systém jazyka.[15]Srov. F. Daneš, Syntaktický model a syntaktický vzorec. In: Čs. přednášky pro V. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii, Praha 1963, s. 116. Při stavbě těchto základních syntaktických struktur se uplatňují především ty rysy lexikálních jednotek, které je sdružují v nejvyšší, slovnědruhové subsystémy lexikálního systému (srov. 1.5). Proto při hlubší analýze lexikální jednotky nemůžeme pominout její slovnědruhové příznaky (srov. níže 2.41) ani její schopnost syntagmatické spojitelnosti (2.42) a musíme se zabývat otázkou, do jaké míry její syntaktické fungování skutečně odpovídá větotvorným možnostem jejího slovního druhu. Např. pro stanovení rozdílu mezi českými morfologickými adjektivy některý a nějaký je důležité kritérium dosaditelnosti do větných vzorců se syntaktickým adjektivem: zatímco některý lze dosadit do vzorců

u lexému nějaký taková dosaditelnost možná není. Nějaký se proto nepovažuje za syntaktické adjektivum.[16]Viz Z. Hlavsa 1975, s. 34. Pokud se pak lexikální jednotka nějaký v posunutém významu přece jen v oněch větných vzorcích uplatňuje (polívčičku, tu budeme mít nějakou!), je to svědectvím o jejím přechodu do „jiného slovního druhu“ (z hlediska syntaxe) a takové systémové přehodnocení – jak už to v jazyce bývá (2.22) – je zde spojeno s nabytím platnosti expresívní (nějaký ‚znamenitý‘).