přísluš[14]číslo strany rukopisuným jednotkám centrálním (1.421), dále pak zánikem lexikální jednotky (1.422) nebo jejím přechodem přes periférii do jiného systému (1.423).

(1.421) O nestabilnosti lexikální jednotky, které chybí společný rys s jednotkami centrálními, svědčí především to, že může nabývat dalších diferenčních rysů, formálních i významových. Např. stč. sloveso svtieti (*svЬtěti) zaujímalo perifernější postavení v subsystému korelací (z)mlknúti : mlčěti, (za)tknúti : tčieti, (na)pnúti : pnieti, protože mu chyběl společný rys identity kořene s opozičním ingresívním perfektivem (roz)svetnúti; tato formální izolace se pak ještě více prohlubovala nabýváním dalších formálně diferenčních rysů – přesmykem na stvieti, dodáním reflexívní částice, viz stč. stvieti sě, a nakonec vložením hlásky k, viz dnešní stkvít se. Jiný příklad: stč. substantivu múřěnín chyběl ten formálně‑významový rys společný jednotkám lexikálního subsystému jmen obyvatelských typu měštěnín, zeměnín, Pražěnín, že nebylo usouvztažněno se jménem místním (jako měštěnín k město apod.). V důsledku této izolace se ještě více vzdálilo od oněch jednotek centrálních: nejprve tím, že zůstalo nezasaženo kategoriální změnou jejich formy (měštěnín > měšťan, zeměnín > zeman…), a potom tím, že nabylo speciálního významu (mouřenín se říká o člověku, který za prokázanou službu sklízí nevděk).[10]Podrobněji viz I. Němec 1966, s. 166. A ještě příklad k vývoji ryze významovému: slovo kouzlo ve středověku patřilo k lexikálnímu subsystému souřadných pojmenování zločinných činností (otrávení, loupež, vražda, násilí apod.), ale když se s vývojem myšlení přestala kouzla řadit mezi reálné protispolečenské činy, vzdálilo se slovo kouzlo od oněch jednotek „centrálních“ novým, odchylným sémantickým rysem reálné neexistence, přestalo se ho užívat v textech právních a jeho frekvence se soustředila na texty pohádkové (2.32); nakonec nabylo i sémantického rysu existence zdánlivé (1.3b) – stalo se pojmenováním kouzelnických triků a manipulací imaginistů.

(1.422) Je pochopitelné, že podobnou změnou v poznání skutečnosti nebo změnou pojmenované skutečnosti samé může být dané pojmenování odsunuto až na absolutní periférii lexikálního systému a zaniknout. Např. periferní postavení v stč. slovní zásobě mělo nemotivované pojmenování pověrečného léčitelského úkonu pobonek se svou konatelskou odvozeninou pobonkář; s rozvojem lékařských znalostí ovšem „pobonkáři“ vymizeli a slovo pobonek zůstalo osamoceno na periférii české slovní zásoby, nabylo definitivně sémantického rysu reálné neexistence a zaniklo. Obdobným způsobem zanikla rovněž nemotivovaná pojmenování v souvislosti se záni[15]číslo strany rukopisukem