[8]číslo strany rukopisu(1.11) Např. význam slova odpoledne je určován významovým vztahem k souřadným lexikálním jednotkám ráno, dopoledne, poledne, podvečer, večer a k nadřazené lexikální jednotce den na základě těchto rysů společných všem oněm souřadným jednotkám: (a) na základě jejich významové podřazenosti (inklusi) vůči významovému rozsahu jednotky den (odpoledne je právě tak název části dne jako ráno, dopoledne, večer…); (b) na základě totožnosti (identity) rozsahu jejich významu s významovým rozsahem jednotky den zmenšeným o součet významových rozsahů zbývajících jednotek souřadných (odpoledne pojmenovává část dne zbývající po odečtení ostatních částí dne zvaných ráno, dopoledne, poledne, podvečer a večer, právě tak jako např. večer pojmenovává část dne zbývající po odečtení jeho ostatních částí zvaných ráno, dopoledne, poledne, odpoledne, podvečer apod.);[3]V rámci společného významového rysu části dne (a) mají ovšem uvedené lexikální jednotky i společný obecnější významový rys, gramatický, slovnědruhový (2.41), a vyznačují se proto také jistým společným rysem formálním, morfologickým (skloňovatelností). „Ryze významový vztah“ zde tedy vidíme bez přihlédnutí k tomuto významově-formálnímu vztahu slovnědruhovému. (c) na základě jejich významového rysu vzájemné časové následnosti v pevném pořadí. Uvedeným principem identity významového rozsahu (b) a významovým rozmístěním na časové ose (c) jsou vlastně dány odlišné významové rysy mezi oněmi souřadnými lexikálními jednotkami, jež vyplňují svými významovými rozsahy významový rozsah jednotky jim všem nadřazené. Souřadné lexikální jednotky mají tedy společný „integrační“ významový rys odpovídající významu nadřazené lexikální jednotky nejbližšího rodu a v rámci tohoto rodu se navzájem liší „diferenčními“ významovými rysy druhovými (srov. J. S. MASLOV 1975, s. 119). Proto se také při analýze základního významu takovýchto běžných lexikálních jednotek doporučuje v prvé řadě určit příslušnost jimi označované jednotliviny a třídy „k třídě obecnější“, v druhé řadě „hranice použitelnosti v poměru k slovům významově příbuzným“ a pak teprve ostatní významové složky (odlišnost od významů sekundárních, charakteristické prvky mluvnické, expresívnost a slovnědruhovou příslušnost; viz K. HORÁLEK 1967, s. 89). – Ve vývoji se tato souvislost mezi lexikálními jednotkami významově souřadnými a jejich jednotkou nadřazenou projevuje např. tím, že zúžení významu lexikální jednotky nadřazené je provázeno vyřazením některé z jejích lexikálních jednotek podřazených při zachování významového rozsahu všech oněch jednotek souřadných: vyřazením jednotek had, jěščer a jěščerka ze stč. okruhu významově souřadných a stabilních slov brúk, črv, had, jěščer, jěščerka, kobylka, mravenec, múcha a ščír bylo provázeno zúžení významu lexikální jednotky nadřazené hmyz/hmez a jejího synonyma žúžala, jež označovaly jednotlivce i třídu tvorů lezoucích nebo plazících se po zemi, budících zpravidla odpor;