záni[15]číslo strany rukopisukem pojmenované reálie, např. názvy zaniklých zbraní (hrále, blída, řemdih aj.).[11]O zániku periferních lexikálních jednotek viz. I. Němec, Strukturní předpoklady zániku slov, SaS 29 (1968), s. 152–158.

(1.423) Lexikální jednotky, které se nabytím odlišných rysů přesunuly od centra na periférii, nejsou ovšem vždy odsouzeny k zániku; mohou také přecházet přes periférii daného lexikálního systému do dílčích lesysxikálních systémů zvláštních, především do subsystémů expresívních (a) nebo do subsystémů terminologických (b). Příklad k a: slovo šibal označující původně lotra, který vytrpěl trest mrskání (šibání), pozbylo zánikem slovesa šibati motivace (tj. společného rysu s podobnými odvozeninami), ale i když sama reálie (mrskání odsouzence) zanikla, slovo šibal v jazyce zůstalo jako pojmenování expresívní: zprvu jako pojmenování darebáka, později – dodnes – čtveráka, šprýmaře (srov. 2.21). Příklad k b: v souvislosti se zánikem produktivnosti deverbativních jmen typu příchoz, ochoz začalo se v slovní čeledi slovesa choditi pociťovat zakončení kmene na ‑z jako odlišný znak a slova typu ochoz se tím octla na periférii tohoto lexikálního subsystému; všechna však nezanikla, např. slovo výchoz přestalo vyjadřovat svůj centrální význam ‚východ‘ a přešlo do terminologické soustavy geologické jako název východu zcela speciálního, tj. místa, kde na povrch zemský vychází rudná žíla, vrstva nebo ložisko něčeho (výchoz uhelné sloje PSJČ). – O přechodu periferních jednotek do argotu a slangu viz 2.223 a 2.224.

(1.5) Podobně jako se jednotky gramatického systému seskupují svými paradigmatickými vztahy v dílčí systémy (viz např. u slovesa systém časový, vidový aj.), také jednotky lexikální tvoří tedy jednotlivé dílčí systémy (subsystémy) na základě společných rysů v rámci významové souřadnosti (ráno, dopoledne, večer…, 1.111, loupež, vražda, násilí…, 1.421), synonymie (stč. vražedlník, mordéř, krve prolévač…, 3.21), antonymie (levý : pravý, 1.12, 1.4, vysoký : hluboký, 1.13), polysémie (levý ‚jsoucí po levici‘, levý ‚levicový‘, levý ‚nenáležitý‘, 1.12), slovní čeledi (pohřbíti, pohřeb, hřbitov…, 1.14, 1.41), slovotvorného typu (schnout, bohatnout, slepnout…, 1.4, stč. měštěnín, zeměnín, Pražěnín…, 1.421) aj.[12]Srov. J. Filipec 1973, s. 282. Slovní zásoba má mj. proto systémový charakter, že je sama systémem systémů,[13] K rozpracování tohoto pojmu viz A. A. Reformatskij, Vvedenije v jazykoznanije, Moskva 1955, s. 24n., dále informaci v SaS 18 (1957) na s. 98 a článek J. Vachka 1958. právě tak jako systém jazyka vůbec. Je vybudována ze svých dílčích systémů (subsystémů) hierarchicky: nižší lexikální subsystémy tvoří centra subsystémů vyšších, tj.