[12]číslo strany rukopisulátky nach se změnil proti stavu ve staré češtině tím, že centrálním sémantickým komponentem se zde stala červená barva (srov. význam odvozenin nachový, nachovost, nachověti aj.), kdežto v stč. slově nach byla centrálním komponentem vzácnost látky (pojmenovávaly se tak i jiné vzácné tkaniny než purpur, srov. bissus varia najbělejší nach rozličný MamKapR 80b).

Na konkrétní změně lexikálního významu se ovšem může podílet několik takových druhů změn sémantických komponentů (srov. V. BLANÁR 1972, s. 11–12). Změnami sémantických komponentů se ovšem nemění jen význam lexikální jednotky, ale i vztahy k jiným lexikálním jednotkám (např. uvedenými změnami sub a a b se čes. slovo žížala stává synonymem slova dešťovka, slovo kouzlo synonymem slova trik apod.), srov. 1.5. Změnu hierarchického uspořádání sémů (c) lze chápat jako změnu relevantnosti nebo míry uplatnění sémantického příznaku (např. v uvedené lexikální jednotce nach se vývojem zvětšila relevantnost sémantického příznaku barvy).

(1.4) I o lexikálních jednotkách dále platí to, co je vlastní jazykovým jednotkám vůbec: že se seskupují ve skupiny hierarchizovanépodle míry společných rysů. Tato seskupení (dílčí systémy) jazykových jednotek jsou vybudována na principu jednoty (shody) a rozdílu jejich klasifikačních rysů a na tom, že kvantitou společných klasifikačních rysů je dána kvalita systémového zařazení příslušných jednotek. Např. slovesa typu černat, línat…, typu bělet, trouchnivět… a typu blednout, schnout…, mají vedle společného rysu slovnědruhového také to společné, že vyjadřují změnu vlastnosti; na základě těchto společných klasifikačních rysů tvoří tedy dílčí lexikální systém, zv. „slovesa změny vlastnosti“. Ovšem většina z nich má navíc společný rys deadjektivnosti, tj. vztah fundace adjektivem (černat ← černý atd.); sloveso línat, které tento klasifikační rys nemá, zaujímá v onom dílčím systému postavení periferní. Naopak centrální zde jsou slovesa schnout, bohatnout, slepnout…, protože mají navíc další společné klasifikační rysy, totiž vedle deadjektivnosti ještě také stejný formant a živý vztah k tranzitivnímu protějšku (usušit, obohatit, oslepit…). Takováto deadjektivní slovesa II. třídy tedy ve směru horizontálním tvoří centrum systému sloves změny vlastnosti a ve směru vertikálním jsou jeho systémem podřazeným (subsystémem). Jak vidíme, na počtu společných klasifikačních rysů záleží, zda jazykové jednotky tvoří nižší nebo vyšší subsystém jazyka (1.5) a zda zaujímají centrální nebo periferní postavení v daném subsystému. Rozdíl mezi jednotkami centrálními a periferními tkví tedy v tom, že jednotky centrální jsou k sobě poutány větším počtem společných rysů, takže jsou v daném systému pevněji zakotveny, kdežto jednotky periferní nemají všechny rysy společné jednotkám centrálním,