[13]číslo strany rukopisutakže jsou izolovanější a v souvislosti s tím i méně stabilní, a proto snadněji podléhají změnám.[9]Srov. F. Daneš 1966, s. 16; J. Filipec 1966, s. 257–275; J. Vachek 1966, s. 23–37. Tak např. mezi stč. deadjektivními slovesy II. třídy s významem změny vlastnosti (chudnúti, blednúti, slepnúti…) mělo periferní postavení sloveso hlechnúti ‚stávat se hluchým‘, protože mu chyběl jim společný rys hláskové identity základu s příslušným adjektivem motivujícím (srov. hlechnúti : hluchý proti blednúti : bledý); nestabilnost této periferní jednotky se projevila tím, že její forma hlechnúti se změnila na hluchnúti, tj. dodáním právě onoho chybějícího klasifikačního rysu hláskoslovného. Podobně bylo posíleno okrajovější postavení polysémního adjektiva levý proti významově bohatšímu antonymu pravý dodáním chybějícího rysu významového, když vedle pravý ‚správný‘ se začalo v novější češtině užívat adj. levý ve významu ‚nesprávný‘ (viz výše 1.12). Dodáváním chybějících klasifikačních rysů (formálních, jako hlechnúti → hluchnouti, nebo významových, jako pravý ‚správný‘ → levý ‚nesprávný‘) se ovšem daná lexikální jednotka více přizpůsobuje jednotkám centrálním, tj. posouvá se k centru. Posun na ose centrum–periférie se tedy projevuje různými vývojovými postupy v oblasti slovní zásoby. Realizuje se ovšem nejen ve směru od periférie k centru (1.41), ale i od centra k periférii (1.42).

(1.41) Jako posun k centru jednotek téhož lexikálního subsystému lze tedy vysvětlit vznik nové lexikální formy (hluchnout) i vznik nového lexikálního významu (‚nesprávný‘ ve slově levý). V rámci celého lexikálního systému je pak možno posun k centru považovat za podstatu přejímání cizích slov: slova, jež pronikla z cizího lexikálního systému na periférii systému domácího, zdomácňují tím, že se adaptují postupným přijímáním rysů vlastních centrálním jednotkám domácího lexikálního systému. Např. uvedené již (1.14) starohornoněm. slovo frîthof nejprve hláskoslovnou adaptací na břitov nabylo společného formálního rysu se stč. slovy po stránce hláskového skladu a společného rysu formálně‑významového se stč. jmény místními tvořenými příponou ‑ov; později pak přesmykem na hřbitov nabylo společného formálně‑významového rysu se slovní čeledí slovesa hřbieti. Jeho zakotvení v těchto dvou subsystémech stč. lexikálního systému ovšem znamená výrazný posun k centru, tj. zdomácnění.

(1.42) Naopak zase „vykotvení“ lexikální jednotky z jejích lexikálních subsystémů, tj. ztráta rysů společných s jinými lexikálními jednotkami, znamená její posun od centra k periférii. Posun lexikální jednotky od centra se projevuje přibíráním nových rysů, cizích přísluš[14]číslo strany rukopisuným