volil k překladu středověký překladatel málo znalý kulturně diferenční problematiky (c). Podobně jako v případech (a) a (b) i zde se toho nebezpečí vyvarujeme pečlivým řešením otázky, do jaké míry mohl stč. překladatel onu cizí reálii znát a jaké měl možnosti pojmenovat ji připodobněním k reáliím kultury domácí. Zase nám zde pomohou dobové ilustrace, jak jsme si naznačili na příkladě Kristova hrobu (pozn. 89); tato biblická reálie se většinou chápala jako sarkofág středověkého velmože (srov. Kruml 60, viz obr. 11), i když dnes víme, že šlo o specifický hrob skalní, tzv. pecovitý. Stejně tak v překladech lat. psaných lékařských knih nebudeme ztotožňovat lexikální význam stč. slova s významem příslušného lat. termínu v jeho dnešním odborném pojetí. Např. v textu o oknu na zřietedlnici oka, ješto slóve latině katheracta (LékRhaz 5) nelze význam slova okno rekonstruovat jako ‚šedý zákal čočky oční‘, což je dnešní význam lékařského termínu katarakta, i když stč. okno zde označuje tutéž reálii jako onen novověký termín: věcná složka významu obou slov (daná označovanou skutečností) je tu stejná, ale složka pojmová (psychické zpracování dané poznáním oné skutečnosti) je odlišná (srov. 2.314); stč. slovo v takových kontextech nepovažujeme ani za termín významově rovnocenný s termínem střlat. předlohy, nýbrž za popisné obrazné vyjádření toho, co označuje cizí termín předlohy v rámci středověkého odborného poznání své disciplíny.