a s dalšími syntaktickými určeními) a na základě jeho valence lexikální (spojitelnosti se slovy jistých sémantických okruhů), viz princip 4.15. Vyčlenili jsme tak řadu sémantických komponentů (sémantických klasifikačních rysů) jeho lexikálních jednotek, především jejich komponent společný – akční charakter děje – a potom dva základní komponenty distinktivní, rozlišující v rámci dané polysémní struktury dvě sémantické dominanty (4.11): předmět vnější (A) a vnitřní (B). V rámci těchto jednotlivých dominant se uplatnily další distinktivní komponenty, objektivizované kategoriemi jazykového systému (2.5): umístění patientu děje (Aa), jeho kvalita (Ab), jeho kategoriální zařazení substanční (Ba) a dějové (Bb). Ještě na nižší úrovni jsme pak jednotlivé jednotky vyčlenili pomocí dalších distinktivních komponentů, které lze objektivizovat v jazyce systemizovanými obecnějšími významy, především významy předložkových a pádových konstrukcí (např. Aa1, Aa2, Ba2), ale také obecnější jazykovou distinkcí klad/zápor (Bb2/Bb3) a opakovatelnými lexikálními rysy (např. zúžením agentu děje na nadpřirozeného iniciátora, Bb4). Většinu těchto distinktivních komponentů objektivizuje také prohloubená analýza slovesných významů, jak ji uplatňuje pro dnešní češtinu F. DANEŠ. V souladu s principy této analýzy můžeme všechny významy stč. slovesa zpósobiti charakterizovat jako akční děje směřující od východiska k závěru a hlavní distinktivní rysy vidět v tom, zda je závěrem děje nová situace objektu (A), nebo existence nového objektu (B); dále sub A: zda je novou situací lokalizace objektu (Aa), nebo kvalifikace objektu (Ab); sub B: zda je nově vzniklým objektem substance (Ba), nebo osamostatněný příznak substance – děj (Bb); v rámci skupin vyčleněných takovýmito dvojicemi sémantických komponentů lze pak jednotlivé lexikální jednotky objektivně rozlišit podle druhu lokalizace (Aa1, Aa2…), kvalifikace (Abl, Ab2…) a podle vztahu nově vzniklého objektu k participantům děje (Ba1, Ba2…, Вb1, Bb2…), popř. podle jejich specifikace (Bb4). – Pokusme se nyní všechny tyto distinktivní komponenty uplatnit i k prohloubení naší analýzy polysémní struktury slovesa zpósobiti a použijme k tomu také objektivních komponentů dalších, jež jsou dány systémovými kategoriemi jazyka, např. distinkce osobovosti/neosobovosti, hromadnosti/nehromadnosti (rozčleněnosti/nerozčleněnosti), hmotnosti/nehmotnosti (2.5) apod. Výsledkem bude takové upřesnění distinktivních komponentů:

(Aa1) Závěrem činnosti osobního agentu je lokalizace jednotek hromadného osobního objektu do seskupení za sebou: zpósobiti jězdcě, zástupy, panny (v průvodu). (Aa2) Závěrem činnosti osobního agentu je lokalizace