Komponentní analýza zde tedy vyčleňuje na jedné straně společnou sémantickou dominantu obou významů (4.11), ztvárněnou slovotvorně (2.41, ob + čini‑) a syntakticky levomístným členem valenčního potenciálu (2.42, subjektem je někdo, tj. osoba), na druhé straně vyčleňuje komponenty diferenční, rozlišující, ztvárněné syntakticky pravomístnými členy valenčního potenciálu (2.42, objekt = něco konkrétního přenosného/abstraktního nepřenosného, určení = z něčeho/někde – místo definitivní lokalizace objektu); přitom diferenční rys různé určitelnosti (z něčeho/někde) je ovšem komponent potenciální, vázaný na kvalitu objektu. – Těsnější vztah k původnímu významu základu čini- (5.13) a konkrétní charakter objektu (hmotný nástroj) ukazují, že význam 1. je v této polysémické struktuře primárnější.

(5.17) Další vývoj obou lexikálních jednotek slovesa občiniti musíme charakterizovat jako zánik v souvislosti s faktory vnitrosystémovými, jazykovými, nikoli vnějšími, mimojazykovými. Tak zánik jednotky občiniti 1 (‚zhotovit nějaký předmět upevněním něčeho kolem dokola‘) nelze nespojovat s vývojem nadřazeného lexikálního subsystému (1.52) příslušné slovní čeledi, s významovou diferenciací synonymní struktury jejího základního slovesa činiti, dělati, tvořiti, pósobiti…: pro tento diferenciační vývoj bylo příznačné, že sloveso činiti i jeho odvozeniny se postupně více a více omezovaly na děje abstraktní, na spojení s abstraktními objekty (srov. nč. činit výčitky). – Zánik jednotky občiniti 2 (‚učinit něco v okolí nějakého místního objektu‘) pak zase musíme spojovat s úpadkem nadřazeného lexikálního subsystému – slovotvorného typu obkopati jámu, obdělati zdi (kde), jenž měl strukturní význam „udělat něco vykonáním příslušné činnosti (označované základním slovesem) okolo nějakého místního objektu“ (5.14). Úpadek tohoto derivačního, slovotvorného typu byl ovšem součástí širších vývojových procesů. Polysémní předponové slovotvorně typy tranzitivní jako obdělati něco, jejichž slovesa označovala i vytvoření něčeho hromadného okolo místního objektu (obdělati zdi okolo města), i opatření místního objektu hromadným výsledkem činnosti (obdělati město zdmi), byly zatíženy vnitrosystémovým rozporem mezi slovotvornou „totožností formy a růzností obsahu“ (3.42) a tento rozpor se řešil jejich formální diferenciací: typ obdělati, obstaviti… město zdmi zůstal produktivní, kdežto typ obdělati, obstaviti… zdi okolo města byl zatlačen typem udělati, postaviti… zdi okolo města. Tato restrukturace ovšem odpovídala jak ekonomické tendenci k odstraňování nadbytečných výrazových prvků (obdělati okolo → udělati okolo), tak tendenci k analytičtějšímu vyjadřování (místní určení předponou i příslovečným určením → místní určení pouze přísl. určením).