formální (zvukovou) identitu“ kořene obou kmenů. To znamená, že dokud byl ablaut živým spoluformantem přípony, v kmenoslovných korelacích typu svьt- : svita-, rodi- : radi̯a- fungovala přípona jako jediný formální distinktivní znak; když však ablaut tento původní charakter ztratil, počal se zde cítit jako znak nadbytečný a rozpor mezi jednoduchým distinktivním znakem významovým (dokonavost/nedokonavost) a složitým distinktivním znakem formálním (přípona + ablaut) řešil se uvedenou přestavbou korelace spojenou se zrušením ablautu (srov. 7.17). K podobnému rozporu v důsledku odumření starého ablautu došlo také v korelacích tranzitivnosti/intranzitivnosti broditi : břísti, probuditi : probednúti, vyplaziti : vyplznúti aj., kde byla ablautová alternace zrušena dosazením intranzitivních novotvarů reflexívních broditi se, probuditi se, vyplaziti se apod. (10.32); jimi nahrazená intranzitiva stará břísti, probednúti, vyplznúti v nenářeční mluvené češtině rovněž zanikla. Důsledkem stejného předhistorického vývoje hláskoslovného je pak i zánik různých typů deverbativních jmen. Zanikají adjektiva jako sutý (např. hodina sutá ‚hodina na hodinách sypacích‘ GebSlov 1,444) nebo rozskvrlý (např. vosk rozskvirlý ŽaltWittb 21,15 liquescens = rozškřvělý BiblOl tamtéž), hláskoslovně oddálená od příslušných sloves spu / súti / sypati, rozškvřieti (> nč. rozškvařiti se, 10.32), a proto zatlačená později podobami (na)sypaný, rozškvřělý (> nč. rozškvařený). Zanikají také substantiva, zvláště jména činností: tak např. zanikly stč. odvozeniny sloves pohybových próštie, veštie, výštie s kořenem *šьd- (např. *vъ-šьd-t/v/ьje), když byly nahrazeny průhlednými jmény s kořenem chod- svých sloves základních, tj. podobami próchod, vchod a východ (srov. pomně na hrozné zástupy diábelské a proti nim bojovánie a úsilné cěsty do nebes skrzě povětřie próštie OtcB 199a; Hospodin ostřiehaj veštie tvého i výštie tvého ŽaltWittb 120,8 introitum tuum et exitum tuum = Hospodin střez východu tvého a vchodu tvého ŽaltKap tamtéž).

(14.12) Významové posuny starého lexému vytlačeného z korelace novým v důsledku předhistorické změny hláskoslovné můžeme opět doložit případy, které souvisí s odumřením ablautu. Jeden příklad jsme již uvedli ve výkladu o přebudování starých intranzitiv podle tranzitivního protějšku (10.33): na místo starého intranzitiva oslnúti (*oslьpnoti) k tranzitivu oslepiti (*oslěpiti) nastupuje nové intranzitivum oslepnúti, ale staré oslnúti nezaniká, nýbrž žije dodnes, ovšem s posunutým významem ‚býti postižen oslněním‘ (nč. oslnouti). Podobně za staročeské vybřísti (např. chceš-li vybřísti z těchto povodní, drž se Kristova slova HusVýklM 96a), které se odumřením ablautu izolovalo od tranzitivního protějšku vybroditi, má nová čeština slovesa dvě: nové vybroditi se s konkrétním významem pohybovým ‚broděním se odněkud dostati‘ (např. muž zanechal ryb, vybrodil se na břeh Nový / PS; těžce Češi z blat se vybrodili Heyduk / PS) a starší vybřednouti (kniž. vybřísti), které ještě také okrajově vyjadřuje onen svůj původní konkrétní význam pohybový (např. napolo zkřehlí vybředli jsme z bažiny Machar / PS), ale převážně se již užívá ve