však – patrně působením synonyma kvísti – měnilo se stvieti sě na stkvieti sě (srov. Lyrus … stvieše v tu dobu ComestC 129a claruit = stkvieše se ComestKŠ; všudy sě stvie štíti zlatí AlxV 2024; jejie bělúcie nahé tělo před pohanstvem stkvieše LegKat 2330). Sloveso stkvieti sě a adjektivum stkvúcí byly natolik typickými charakteristikami subjektů jasné, bílé barvy, že daly vznik nejen kompozitu bělostkvúcí (např. kamýk bělostkvúcí BiblKoř Ap 2,17), ale i substantivu vlastnosti stkvost (např. světlost věčná a stkvost bez zakalenie Kruml 96b), analogicky podle bělost, světlost, ačkoliv jinak tvoření tohoto typu substantiv od sloves není běžné. Takové usouvztažnění slov stkvieti sě, stkvost, s(t)kvělý s významově souřadným typem běleti sě, bělost, bielý působilo zde po stránce formální v tom smyslu, že stkvieti sě, stkvu sě přešlo i tvaroslovně k typu běleti sě, tj. změnilo se v stkvieti sě, s(t)kvěju sě. Tak tedy bylo přeřazeno sloveso svtieti z odumřelé korelace do živých kmenoslovných vztahů v podobě stkvieti sě.
(15) Je pochopitelné, že lexikální důsledky hláskoslovných změn předhistorických jsou již z větší části záležitostí etymologie než lexikální historie v užším smyslu: většina kmenoslovných korelací rozložených hláskoslovnými změnami v době před vznikem souvislých písemných památek hyne již tehdy, takže do doby historické přežívá pouze izolovaný člen někdejší korelace; jeho další osud jako slova izolovaného již proto nevidíme v souvislosti s vývojem hláskoslovným (o takových případech tedy níže v odstavci 18). Proti tomu zřejmou souvislost vývoje lexikálního s vývojem hláskoslovným ovšem pozorujeme u vývojových postupů podnícených hláskoslovnými změnami historickými. Důsledky historických hláskoslovných změn ve vývoji české slovní zásoby pak zase můžeme doložit obdobnými vývojovými postupy jako v oddíle předchozím (14): zánikem starého lexému vytlačeného z korelace novým (15.1), významovými posuny starého lexému takto izolovaného (15.2) a formálním přikloněním takto izolovaného lexému k lexému neizolovanému (15.3).
(15.1) Zánik starého lexému vytlačeného z korelace novým v důsledku historické změny hláskoslovné týká se ovšem (srov. 14.1) lexémů stojících v závažné korelaci, která nemůže být likvidována bez náhrady: je-li hláskoslovnou změnou rozložena, musí být renovována přebudováním jednoho ze svých členů. Tak jsme již viděli (9.32), že v procesu přehodnocování staré kmenoslovné korelace singulativnosti zeměnín- : zeman- v korelaci tvarů sg. a pl. zeman : zemané hrála svou úlohu nadbytečnost formálních distinktivních znaků (7.17): na této nadbytečnosti měla ovšem také podíl hláskoslovná změna – přehláska ’a > ě. Jména jako zeměnín, Pražěnín tedy zanikla, zůstalo jen izolované mouřenín se sklonem k významovým posunům (octnout se v roli mouřenína, používat někoho k úloze mouřenína apod., SSJČ 1285). Ještě názornější příklady
