se dodnes proto, že se vzhledem k své formě i k svému významu mohl přiklonit k běžným přítomným tvarům téže osoby na -e, tj. k slovesným tvarům řve, káže, nese, chce apod. Tvary vecech, vecechom aj., které takovou možnost neměly, ovšem zanikly.
(10.3) Dominantní postavení vidové kategorie upevňuje se ovšem i na úkor starých kategorií, které nehynou, nýbrž se rozvíjejí vedle kategorie vidové: tento vývoj podřízený budování vidového systému pozorujeme zvláště na vývoji systému verbálně rodového. V oblasti slovní zásoby sem patří řada vývojových postupů ve vyjadřování protikladu děje tranzitivního (tj. který může být pojímán aktivně i pasívně) a děje intranzitivního (který není schopen této dvojí rodové obměny).
(10.31) Poněvadž stará intrazitivně-inchoativní přípona n-ová se stala již v době předhistorické formálním znakem dokonavosti (ještě v době historické zvýrazňuje perfektiva, např. léci > lehnúti, viz 10.25), ztratila svou původní intranzitivní (subjektovou) příznakovost a slovesa jí tvořená počala v pozdější době nabývat i významu tranzitivního (objektového), tj. stávala se společným výrazem děje intranzitivního i tranzitivního: stč. zhasnúti bylo jen subjektové (proti tomu srov. nč. subjektové slunce zhaslo Mácha / PS – i objektové slunce na nebi nezhasneš Světlá / PS); podobně oba protikladné významy má dnes odchlipnouti, rozbřednouti, zasmahnouti aj. Uvedená homonymie ovšem vzniká i u imperfektiv, viz např. nč. zhasínati ‚přestávat hořet‘ i ‚zhášet‘, ochrnovati ‚býti postihován ochrnutím‘ i ‚ochromovat‘. — Naznačený vývoj protikladné dvojznačnosti u sloves II. třídy tedy svědčí o tom, že n-ová přípona, využitá jako prostředek systému vidového, pozbývá později své výraznosti jako prostředek kategorie intranzitivnosti, subjektovosti (viz ale ještě k staršímu stavu 15.1 A). Ovšem toto oslabení intranzitivního charakteru starých intranzitivních přípon (týká se též sufixu i/ě-ového, viz rozvoj tranzitivních typů zaspati požár, křičeti něco, prostáti hodinu) neznamená ještě úpadek kategorie intranzitivnosti/tranzitivnosti. Tento protiklad zůstává systémovým protikladem českého slovesa a dále se rozvíjí: vedle úpadku starého formálního příznaku kategorie intranzitivnosti máme doložen i rozvoj jejího formálního příznaku nového (10.32) a vedle spojování obou protikladných významů v téže formě máme doloženu i jejich formální diferenciaci (10.34).
(10.32) Na místo sloves s oslabeným již starým znakem intranzitivnosti, tj. s intranzitivní příponou, nastupují intranzitiva s novým speciálním znakem této kategorie, tj. s reflexívní částicí, totiž reflexíva: vedle staršího dotknúti čeho, lsknúti, mrknúti apod. objevují se později formy reflexívní s týmž významem jako progresívní varianty a nakonec přežívají jen ony (nč. dotknouti se čeho, lesknouti se, smrknouti se); srov. jenž dotkne hor ŽaltWittb 103,32 tangit = dotkne sě hory ŽaltPod tamtéž; jako ryzé zlato lskne nad jiné zlato draží LegKat 735 — ne vše jest zlato, což sě lskne (rkp. sklne) TkadlA 13b. Netýká se to ovšem jen upadajících intranzitiv n-ových (srov. 10.31), ale též i/ě-ových (srov. 10.11): za stč. blščieti, stvieti aj. nastupují později reflexíva blštieti sě (nč. blyštěti se), stkvieti sě (nč. skvíti se) apod.; srov. resplenduit (tvář jako slunce) zableskla vel blýskala, blšťala VýklKruml 231b (Mt 17,2) – poprslky slunečné … blštie sě BřezSnářM 110b, nč. oči se jim blyštěly PS; dále stč. Linus, mistr Herkulóv, stvieše v tu dobu ComestC 129a claruit = stkvieše se ComestKŠ tamtéž, srov. nč. Zvíkov tehdáž dojista stkvěl se mezi prvními hrady Světozor / PS. S obdobným
