(9.34) Konečně s vyhraňováním opozice singulár / plurál souvisí i ústup třetí kategorie čísla – duálu. Ovšem i zánik duálu se obráží ve vývoji slovní zásoby, pokud jde o jméno. Stačí připomenout lexikální využití tvaroslovných rozdílů mezi duálem a plurálem: dokud žil duál jako gramatická kategorie, duálové tvary typu oči, uši označovaly dvě jednotky reality (hřiešník … nechtieše ani očí k nebesóm vzvésti KristA 68a), kdežto k vyjadřování většího počtu týchž jednotek sloužil ještě plurál ([Jáchym a Anna] … modlitby činiec vznosiesta oka Levšt 150a); po zániku duálu je již takový tvaroslovný rozdíl vyhrazen jen pro rozlišování významu původního a přeneseného: oči a uši jsou plurálové názvy orgánů vnímání, oka a ucha jsou plurálové tvary pojmenování metaforických (např. oka v síti, ucha u hrnce).
(9.4) Jak již řečeno, ústup a přehodnocování starých korelací singulativnosti / kolektivnosti, jež měly podíl na budování české gramatické kategorie čísla, lze chápat jako součást širšího procesu – úpadku kategorie určenosti / neurčenosti, která rozlišovala konkrétně jedinečné od nejedinečného, všeobecného, opakovatelného. I s tímto základním procesem ovšem souvisí řada jiných postupů ve vývoji české slovní zásoby.
(9.41) Neutralizací protikladu určenosti / neurčenosti vznikl v systému nový rozpor – rozpor mezi starou formální nejednotou a novou jednotou významovou (srov. 7.15): stará relativa z kořene ukazovacího *jo-, která dříve vyjadřovala vztah k jevu určenému, jedinečnému, a stará relativa z kořene tázacího *ko-, která dříve vyjadřovala vztah k jevu neurčenému, všeobecnému, sblížila se významově natolik, že typ prvý (*jo-) je nahrazován typem druhým (*ko-), tj. forma jenž formou který(ž), forma jamž formou kamž, forma jadyž formou kady(ž) nebo kudy(ž), forma jedyžto formou k(e)dyž(to), forma jeliko formou kolik(o) aj. Příklady: ty-li jsi, jenž jmáš přijíti EvZimn Mt 11,3 = ten, kterýž Blahoslavův Nový zákon; vzvěděv od nich čas hvězdy, ješto sě jest jim zjěvila EvZimn Mt 2,7 = kteráž EvOl 213b; abychom, odtud vstanúc, jamž jsme vpadli, počeli jíti ŠtítMuz 82b = kamž ŠtítOpat 43a; jadyž v zemi byla cěsta, tahdy vzežhú ‹vsi› i města AlxH 329 = kadyž AlxV 2296; komu sě tu’ dálo býti, co jest tu uslyšal hrózy, jedyžto juž hnuchu vozi! AlxH 30 = když sě hnuchu ottud vozi AlxV 1199; neúfaj ty sám v sě, doniž si na tomto světě v tělesenství OtcB 76a = dokudž OtcE. Důsledkem tohoto vývoje byl ovšem zánik celé řady relativ odvozených od demonstrativního kořene *jo-, jako jamž, jadyž, jedyžto, donidž apod. Avšak jak už to u syntaktických prostředků bývá, zánik těchto relativ a jejich záměna relativy s kořenem *ko- nebyly provedeny beze zbytku: např. slova jenž a ježto (vedle synonym který a kteří) žijí dále, ovšem stylisticky omezena na vyjadřování spisovné.
(9.42) Existence kategorie neurčenosti se v jazyce také projevovala tím, že děje neurčitého časového zařazení a děje nejedinečné (opakované,
