takové staré konstrukce ponechala jako obraty knižní (např. vzíti škodu) a některé významově přehodnotila, což právě svědčí o jejich izolovanosti, o ztrátě původního významu kategoriálního.
Vhodný příklad nám zde poskytuje výraz vzíti rozum. Vzhledem k tomu, že se názvy hmotného uchopení do rukou přenášejí i na děje duševní, na rozumové chápání, spojovalo se sloveso vzíti především se jmény předmětů (výsledků) duševní činnosti; tak stč. vzíti úmysl znamenalo ‚usmysliti si něco‘, vzíti něco před sě ‚něco si předsevzít‘, vzíti radu ‚poradit se‘, vzíti rozum ‚pochopit smysl‘ apod. (do tohoto okruhu duševních činností patří svým původem i dnešní rčení vzít si něco do hlavy). Staré spojení vzíti rozum s významem ‚pochopit smysl něčeho‘ můžeme doložit např. ze spisů Husových: žáci mají …, když čtú, právě, cěle slova řékati …, aby i učeným i neučeným bylo mílo slyšeti a aby mohli rozum vzieti HusVýklB 117a (to znamená, aby mohli pochopit smysl jejich slov). Poněvadž v pozdější době již slovo rozum ztrácí onen význam ‚smysl‘ a sloveso vzíti pozbývá svého kategoriálního významu ingresívního, ustálené spojení vzíti rozum se přehodnocuje podle živých významů svých složek: vzíti se počíná chápat konkrétně jako ‚uchopit‘ – odtud místně určující dodatek do hrsti – a celkovým spojením vzíti rozum do hrsti pak již obrazně vyjadřujeme soustředění rozumové činnosti k pochopení něčeho nebo k řešení nějakého úkolu. Představa uchopení do hrsti něčeho nehmotného činí ovšem naše rčení citově zabarveným, expresívním (3.62d).
(10.13) Úpadek kategorie ingresívnosti / durativnosti se konečně projevuje ve vývoji české slovní zásoby zánikem korelací typů bydliti : vzbydliti, raziti peniez : zaraziti peniez (‚začít razit peníze‘) a jíti : pojíti. Napořád totiž zanikají ingresiva předponová jako vzbydliti, vzechtieti (sě), vzchvátati nebo zaraziti (peniez, hory) ‚začíti razit‘ a beze zbytku hyne typ ingresív pohybových pojíti, ponésti, zachovaný dobře např. v ruštině (аист разбежался и полетел). Stč. ingresíva tohoto typu byla nahrazena příslušnými bezpředponovými slovesy nedokonavými s ingresívní platností danou kontextem: srov. jide s nima, dav sě u poslušenstvie jima, vzbydli s nima v Nazaretě HradRad 73a = šel s nimi… a bydlil s nimi…; prvé, než jest groš český i peniez zaražen ArchČ 5,150 (inceptus est cudi) = dříve, než byl ražen… (než se začal razit…); an vstav pojide za ním BiblDrážď Mc 2,14 (secutus est eum) = vstav šel jest po něm BiblPad tamtéž. Zánik ingresív typu pojíti, ponésti přímo souvisí s dobudováním českého systému vidově-časového zvláště v oblasti futura sloves pohybových a vytváří důležitou izoglosu, jež odděluje češtinu, slovenštinu a lužičtinu od sousedních jazyků slovanských.
(10.2) Nezávažnost (úpadkovost) kategorie ingresívnosti / durativnosti v systému historické češtiny se projevuje zákonitě tím, že hynou její korelace, které se hláskoslovným vývojem dostaly do konfliktu s obecnou zákonitostí: tak např. u korelace děje a výsledného stavu jieti : jmieti (‚vzíti‘ : ‚míti‘) z předhistorického *jьm-ti : *jьmě-ti došlo vývojem nosovek k vnitrosystémovému rozporu (7.17) mezi jednoduchým distinktivním znakem významovým (‚uchopiti‘ : ‚držěti‘) a složitým distinktivním znakem formálním (jieti se liší od jmieti nejen kmenovou příponou, jako dříve *jьm-ti od *jьmě-ti, ale i strukturou kořene); tento rozpor se zde řeší rozpadem korelace. Jinak je tomu však u korelací rozvíjejícího se systému
