jazykových procesů (ať už je nazveme „vývojovými zákonitostmi“ nebo „základními procesy“), a to i tehdy, když nedokážeme stanovit, které specifické kombinace obecných zákonitostí se na oněch procesech podílejí. Ani snad o to nejde. Vždyť i v této práci můžeme ukázat, že jazykový vývoj se uskutečňuje ve vzájemném konfliktu mezi obecným a specifickým a že obojí stačí charakterizovat prostřednictvím konkrétních procesů, kterými se daná „zákonitost“ projevuje jako jejich „společný jmenovatel“. Bylo by jistě záslužné vystopovat, které obecné zákonitosti se např. podílejí na té specifické zákonitosti, že v češtině se nové vidové dvojice tvoří napořád s dokonavým členem prefigovaným (tj. vzniklým prefixací); avšak i pro hlubší studium jazykového vývoje nám zde zatím postačí aspoň zjištění, že to je právě společný jmenovatel celé řady konkrétních procesů, ať již jde o vznik vidových dvojic typů nadsaditi : nadsazovati, pórovatěti : zpórovatěti, plánovati : naplánovati (něco), nebo o změny typu stč. staviti : stavovati > nč. zastaviti : zastavovati, stč. mrknúti : mrkati > nč. smrknouti se : smrákati se aj.
(7.3) Vycházíme-li tedy z názoru, že jazykový vývoj se uskutečňuje řešením konfliktů mezi zákonitostmi obecnými a specifickými, naskýtá se otázka, které z nich nabývají vrchu a které se podřizují. Při podrobnějším zkoumání se ukazuje takováto pravidelnost: dostane-li se jazyk působením svých specifických zákonitostí hláskoslovných do konfliktu se zákonitostí obecnou, řeší se tento konflikt ve prospěch obecné zákonitosti tehdy, je-li zároveň toto řešení v souladu s působením specifické zákonitosti gramatické; není-li, zůstává tento konflikt neřešen. Pro počáteční ilustraci uveďme aspoň dva příklady z tvarosloví. (a) Příklad z oblasti jména: specifickými hláskovými změnami došlo v deklinaci substantiv k mnoha případům tvarové homonymie, která je v rozporu s obecnou zákonitostí zachování systémovosti (srov. 7.14); tato homonymie byla odstraněna např. mezi tvary, jejichž rozlišení vyžadovala specifická vývojová zákonitost českého gramatického systému – budování gramatické kategorie osobovosti-životnosti (viz rozlišení nom. a akuz. sg. u životných o-kmenů muž. rodu), kdežto byla ponechána mezi tvary téhož řádu, které si tato specifická zákonitost nepodřídila (viz např. homonymní nom. a akuz. sg. u feminin typů paní a saň). (b) Příklad z oblasti slovesa: specifickým vývojem hláskoslovným, předhistorickým stahováním, vzdálil se u sloves vzorů dělati a sázěti tvar 1. osoby sg. od ostatních tvarů jednotného čísla, srov.
*děla-ju > děl-aju*sázě-ju > sáz-ěju
*děla-ješ > děl-áš*sázě-ješ > sáz-ieš
*děla-je > děl-á*sázě-je > sáz-ie
