kopá‘ i ‚nástroj ke kopání‘ a nč. samostatná slova kopáč (pl. -i) ‚člověk zaměstnaný kopáním‘ a kopáč (pl. -e) ‚nástroj na ruční kopání‘ (PS), srov. 27.3.
(9.3) Již na uvedené diferenciaci forem s platností kolektiv i jmen místních (Sasi, Uhři apod.) můžeme pozorovat, že v rámci vývoje české deklinace se na základě staré kategorie singulativnosti / kolektivnosti dobudovává kategorie čísla. S tímto základním procesem ovšem souvisí i jiné postupy ve vývoji slovní zásoby:
(9.31) S vyhraňováním opozice singulár / plurál stává se neúnosným rozpor mezi gramatickým významem jednotného čísla a lexikálním významem mnohosti u hromadných názvů osob, a tento rozpor se řeší ústupem starých singulárních typů hromadných pojmenování osob. Týká se to typu bratřie, -ie f.: tato feminina se přehodnocují v plurálové tvary příslušných singulárů nekolektivních, např. sg. milá bratřie se mění v pl. milí bratřie (k sg. milý bratr); podobně přešlo v tvar plurálu kolektivum kněžie (srov. ještě stč. snidú sě vyšehrazská kněžie HradProk 3b). Typ družina (k singulativnímu druh) s výraznou příponou nepřechází takto do tvarosloví, nýbrž zčásti také zaniká (např. stč. čeledina k čeledín), zčásti přežívá dodnes (družina, chudina aj.) nebo se významově posouvá do oblasti kolektiv neživotných, kde se staré typy kolektiv lépe zachovávají: srov. stč. lotrovina ‚sebranka lotrů‘ a dnešní hanlivé pojmenování příslušné činnosti lotrovina, patřící k produktivnímu typu rošťačina, volovina; všimněme si také, že příslušný produktivní typ s významem hromadným není příznakově osobový: drobotina o věcech, menšina, většina, skupina apod.
(9.32) S vyhraňováním opozice singulár / plurál stává se neúnosným rozpor mezi jednoduchým distinktivním znakem významovým a složitým distinktivním znakem formálním (srov. 7.17) u staré korelace singulativnosti / kolektivnosti typu zeměnín : zeměné, která byla přehodnocena v novou korelaci gramatické kategorie čísla; tento rozpor se řeší vysunutím nadbytečného již morfému singulativního (-ín-), tj. přeměnou singulativního typu zeměnín v singulárový typ zeman. Změnilo se tak stč. dvořěnín, krajěnín, měščěnín, Pražěnín, Říměnín, Slověnín apod. v dvořan, krajan, měšťan, Pražan, Říman, Slovan.
(9.33) Ještě více nadbytečnými distinktivními znaky se lišily navzájem členy korelace singulár / plurál u stč. typu kuře : kuřenci, tj. u pojmenování mláďat: proti singulárnímu nt-kmeni rodu středního stál plurální jo-kmen s příponou -nec v rodu mužském. S vyhraňováním systémových kategorií čísla a rodu se taková opozice stává neudržitelnou a přebudovává se: vedle nt-kmene s jo-kmenovým skloněním středního rodu v singuláru (kuře) nastupuje v plurálu na místo mužského jo-kmene (kuřenci) starý nt-kmen s o-kmenovým skloněním rovněž středního rodu (kuřata). Tato deklinační změna se ovšem projevuje ve vývoji slovní zásoby zánikem pojmenování mláďat typu kuřenci: zanikla např. pojmenování holubenci, kuřenci, lvíčenci, ptáčenci apod.; na jejich místě máme plurály holoubata, kuřata … a dokonce víceslovná pojmenování jako kuřenci vranoví nebo ščenec lvový byla nahrazena tímto jednoslovným typem, viz dnešní vráňata a lvíče.
