se) antonymu. Klasický příklad nám tu poskytuje sémantický vývoj slovanského adjektiva gorьkъ, které vyjadřovalo v podstatě dva významy – ‚horký‘ a ‚hořký‘ (tak ještě v círk. slovanštině, staré češtině a slovinštině), ale později se specializovalo na význam ‚hořký‘ (viz češ., ruš., pol., srbochorv. aj.), tj. na význam opoziční vzhledem k rýmujícímu se antonymu soldъkъ ‚sladký‘; význam ‚horký‘ buď převzaly novější formy sekundární (jako čes. horký, rus. žarkij), nebo jej vyjadřovala nadále stará synonymní adjektiva nt-ová (jako sloven. horúcí, rus. gorjačij, pol. gorący, srbochorv. goruci).
Domníváme se, že s takovýmto působením antonymního vztahu je třeba počítat – více, než se dosud činí, – i v etymologii hláskově diferencovaných slov. K vyhrazení čes. depalatalizovaného novotvaru horký pro uvolněný význam (nevázaný antonymním vztahem) při specializaci staré mnohoznačné formy palatalizované (hořký) můžeme uvést tuto praslovanskou paralelu: Podrobnější studium ukazuje, že na rozdělení významů mezi hláskově rozlišené slovesné kmeny svьt- (*k’u̯it- > svьtěti, svьtnǫti) a kvьt- (*ku̯it- > kvьtǫ kvisti) měl mj. vliv antonymní vztah k rýmujícím se slovesům s kmenem mьrk- (*mŗk- > mьrčati, mьrknǫti): v původní kmenové formě palatalizované *k’u̯it-/*k’u̯oi̯t- se zachoval širší význam jasu, svítání apod. (svьtěti, svьtnǫti, osvětiti), neboť byl strukturně vázán k antonymní kmenové formě *mŗk-/*mork- s významem mraku, smrákání apod. (mьrčati, mьrknǫti, omračiti), kdežto sekundární kmenová forma s depalatalizovanou velárou *ku̯it-/*ku̯oi̯t- byla vyhrazena pro speciálnější význam nevázaný takovým strukturním antonymním vztahem, tj. pro význam projasňování přírodního porostu, zvláště květeny (kvьtǫ kvisti).
(25.3) Konečně působení antonymního vztahu ve vývoji slovní zásoby se projevuje také dodatečným přitvářením nových slov – antonymních protějšků k lexikálním jednotkám, které je dříve neměly. Ponecháme-li stranou automatické tvoření antonym předsouváním záporky ne- (typu věrný → nevěrný, o tom ještě níže, 26) a okrajové případy přitváření antonym jejím odsouváním (viz např. vznik knižního slova kalý ‚slušný, řádný‘ z nekalý ‚neřádný‘ < stč. nekajilý ‚nekajícný‘), jde tu v podstatě o dva slovotvorné postupy: nové pojmenování vzniká buď dosazením antonymního formantu (antonymní složky zařazující) při ponechání téhož základu (25.31), anebo dosazením antonymního základu při ponechání téhož formantu, téže složky zařazující (25.32).
(25.31) Přitváření antonym dosazením korelačního formantu do slova základního týká se ovšem především slov předponových. V oblasti slovesa může nám zde jako příklad posloužit české nadříditi, které bylo přitvořeno jako antonymum k staršímu slovesu podříditi ‚subordinare‘. Z oblasti jména uveďme aspoň žertovné antonymum závoj ‚zadní voj‘, přitvořené k substantivu předvoj ‚přední voj‘. Takovéto dotváření opozit dosazením antonymního komponentu se ovšem týká i výrazů víceslovných. Příklad ze staré češtiny: deverbativum otaz (k otázati) nabylo v záporné konstrukci bez otaza posunutého významu ‚bez dovolení, bez souhlasu‘
